Ještě 10. května večer se ozývala kolem lázní střelba. Několik SSmanů se ukrývalo v Okresním lomě a několik jich bylo schováno v lázeňské vile (viz J.B.). Přibližně týden před 9. květnem vzal jeden ze sedláků na ubytování utíkající rodinu Kladských Čechů. Jejich dcera právě porodila. Krátce po 9. květnu se rozloučili, rodiče ještě zpívali "Kde domov můj" … a odjeli s povozem na západ. Po odjezdu otec objevil ve studni pistoli, dlouhé ruční zbraně a na půdě v seně schované německé uniformy. Existuje podezření, že se vrátil muž té ženy s dalšími vojáky, tajně někde získali civilní oblečení, skrývali se v rozlehlém statku a pak se připojili k utíkajícím (A.L.).

Družba běloveských představitelů se sovětskými důstojníky	Předseda běloveského MNV Josef Vítek se sovětským důstojníkem

V několika vlnách (dne 12. května a další dny) (5) byli přes obec vedeno 22 tisíc německých zajatců do zajetí přes Kladsko do Sovětského Svazu. U každé studny (byla i na návsi u Obecního úřadu) se hnali s ešusy pro vodu. Dozorci je bili, ale také naopak někteří z nich pumpovali vodu. Jeden Němec u Coufalů utekl a chtěl přeplavat řeku. Byl zastřelen ve vodě. Za mlýnem ležel další postřelený. Jeden z našich ho ranou z pušky dodělal. Jeden zajatec skonal na srdeční nevolnost na schodech u Hoffmanova krámu čp. 224 (14) a další skočil ze Slánského mostu do vody a byl též Rusy zastřelen (25).

Zajatci u běloveského mlýna

Na lukách od celnice až za písník Hejzlarák měli celý měsíc ležení sovětští vojáci. Stály tam potahy, koně a stohy sena. Byla tam také prádelna i polní kuchyně. Rusové přivážejí z Německa denně až 3 dlouhé vlaky, naložené ukořistěnou presovanou slámou a senem, protože místní zdroje nestačí. Vše používají vracející se jednotky pro své koně.

Kolona zajatců na křižovatce "U Dědků"

V několika domech byli po tu dobu umístěni důstojníci sovětského štábu. Díky minulé propagandě se však lidé ruských vojáků stále báli. Faktem je, že byly zaznamenány případy, kdy např. ruský voják ukradl kolo (11), jiní zase šli po hodinkách nebo si zbraní vynucovali alkohol. Na otázku, "skol´ko časov" pan Škoda vytáhl zlaté hodinky, ale Rus mu je sebral. Okradený si klekl a prosil, ať mu je vrátí, že je má jako dar od své manželky. Posléze dostal jiné, stříbrné. Nad stížností ruský důstojník jen mávl rukou. To samé se stalo studnaři Brichovi, ale dostal zpět jen dámské. Oba byli nadšeni pro Rusy a jak dopadli. Zbídačení němečtí koně se volně pasou po lukách, nikdo je nechce. Odvádějí je na jatka. Do obce přijela delegace 4 zemědělců z Moravy. Vybírají si schopné kusy a odvážejí na Moravu, kde fronta řadu usedlostí zničila nebo je Němci rozkradli.

Nedlouho potom byla zjištěna na samotě Smrčina krádež prádla a také finanční hotovosti 2000 korun. Dle (5) se nepodařilo ji vyšetřetřit, ale lidé se domnívali, že se jednalo o prchající německé vojáky, kteří sháněli civilní oblečení. Až nyní se našel v rodinné kronice zápis, kde dva ruští příslušníci byli ve Smrčině přes noc jako hlídka. Místní obyvatelé šli ráno za svými povinostmi a zatím hlídka sbalila uvedené věci do celty a odešla směrem k celnici. Byli viděni jiným sedlákem i financem, ale nikdo si netroufl je obvinit (M.B.).

Odjezd ruského vojska u krytu U vody

Denně se vrací do vlasti ruské jednotky. Tři dny jdou a jeden den odpočívají. Pak si nasečou trávu, zabaví seno a vyměňují nejlepší koně za staré herky. Berou i jiné věci. Žofii Samkové vybrali celý prádelník, správcové Hejzlarové vybrali z šatní almary lepší ošacení, u Linhartů byl zase ubytován plukovník s dámou. Ta si vzala jejich nové prádlo, připravené na svatbu dcery. Němka Suchánková byla v tu dobu zajištěná a byt zapečetěn. Vojáci vykopli dveře a všechno prádlo sebrali včetně cích z peřin. Stížnosti byly bezpředmětné.

Odjezd ruského vojska z Bělovse dne 12. června 1945

V Bělovsi se objevil skvrnitý tyfus. Pan Hejzlar, 31letý kuchař vařil ve vlakové kuchyni a nakazil se od vězňů. Zemřel v nemocnici a jeho žena zápasí se smrtí. Léky nejsou. Léčí se jen česnekem a alkoholem. První dodávky potravin z Ameriky jsou již v Praze. Hejdovka, uzenářský závod opět vyrábí až 1 200 konzerv denně, tentokrát zase pro ruská vojska. Dne 22.6. je v Náchodě na náměstí uspořádána manifestační vzpomínka na přepadení SSSR. Při této příležitosti je v Bělovsi na hřišti uspořádán fotbalový zápas Rusové proti SK Náchod.

Ke konci září byla napadena u Československého kostela v Náchodě při cestě na hřbitov Marie Skořepová, občanka Bělovse. (Dle dodatečného zjištění na hřbitovní správě zemřela jmenovaná v náchodské nemocnici na následky poranění ve věku 42 let. Pohřeb měla dne 30. září. Znásilnění a poranění ruskými vojáky při cestě na hřbitov potvrdil i žijící vzdálený příbuzný. Jiný svědek dodává, že dotyčný zjištěný voják byl za tento čin ihned zastřelen. Kronika k tomuto problému mlčí).

Došlo i na kolaboranty. Odvedli několik místních lidí, před nimiž za okupace nebylo radno o něčem promluvit nebo se aktivně hlásili k ideálům nacistů, případně hospodářsky spolupracovali. Z různých důvodů byli po čase propuštěni. Také Rakušané a několik občanů německé národnosti, kteří sympatizovali s režimem, museli chodit na veřejné práce. (Musili nosit bílé pásky na rukávě).

Kolaboranti při veřejně prospěšných pracích

Na žádost obecního zastupitelstva byl vojáky vydán zničený čtvrtý německý tank se zámyslem vystavit jej před starou celnicí, jako hrůzný památník konce války. (Očíslování, patrné z fotografie, bylo provedeno při inventarizaci ukořistěných zbraní vojenskými orgány). Bylo zde již upraveno místo a posunut plot. Než bylo vše dohodnuto, byl prozatímně odtažen z Václaváku ke krytu blízko mlýna, kde si na něm hrály děti. Po roce 1947 však bylo konstatováno, že by tank mohl sloužit pro fašistickou propagaci. Byl proto autogenem rozřezán a odvezen do šrotu.

Odstavený tank poblíž rozcestí u mlýna

Léta byl téměř ve všech publikacích k tomuto tematu uváděn počet osmi tanků, které se nějakým způsobem zúčastnily posledního dějství II. světové války. Pramen (6) stroze uvádí jen číslo 14. V dalším pramenu (13) s odkazem na (15) je uvedeno, že k 31. granátnické divizi SS Böhmen und Mähren, která tvořila nechvalnou uzávěru fronty v Náchodě, bylo na sklonku války přiděleno právě 14 kusů stíhačů tanků typu Hetzer. O pár vozidel tohoto typu přišli Němci dříve.

Další z prchajících tanků v terénní vlně na vysokovském kopci

V Bělovsi prokazatelně zůstaly čtyři tanky. Další byl při útěku napaden střelbou, potom opuštěn v zatáčce mezi hřbitovem a Rybárnou. Posádka utekla do stráně za hřbitovem (20). Šestý tank byl vyřazen pancéřovou pěstí na cestě v terénní vlně vysokovského kopce kousek za rozcestm k Novému Městu nad Metují. V oblasti Starého města měly být údajně ukořistěny (24) tři tanky. Nepodařilo se mi však mezi nejméně deseti místními žijícími pamětníky najít svědka, který by třetí vozidlo vůbec viděl zadržené, natož lokalizoval místo.

Tank v České Skalici - ještě před posledním střetnutím

V hlášení z České Skalice byly uváděny čtyři zajmuté tanky, ale nepodařilo se zjistit přesně místo. Jedenáctý byl zadržen odbojovou skupinou ve Velkém Třebešově. Dvanáctý tank při útěku pro poruchu zastavil v kopci na Zájezdě za Českou Skalicí. Osádka přečkala noc v Kuťákově hospodě a ošetřovala zde své raněné (27). Pak 10.5. v brzkých ranních hodinách dojel tento tank s polomrtvým řidičem až do Jaroměře k obecním domům na JAKUBSKÉM PŘEDMĚSTÍ, kde jejich pouť definitivně skončila. Nejistá je výpověď (54) z Velkého Třebešova. Tam by jeden tank po šarvátce na kopci měl projet do Jaroměře již večer. V Jaroměři se ovšem nenašly příslušné záznamy, pouze fotografie tanku na předměstí u kostela a patrně téhož v ohradě kasáren. Nelze proto s jistotou říci, zda šlo o další tank nebo o jiné, třebas nákladní vozidlo.(28)

Odbojová skupina na ukořistěném tanku ve Velkém Třebešově

Ještě poznámka k jednomu postřehu. Někteří autoři uváděli tvrdošíjně počet osádek na tancích 20-30 osob. Na doložených fotografiích však lze napočítat převážně čtrnáct až šestnáct vojáků. V tom zmatku a strachu lidská paměť selhává.

Poslední tank skončil v Jaroměři u obecních domů