Do Dušníků byl 12.5. členy Červeného kříže vypraven vlak za účelem přivezení zajatců (16). Ti tam však již nebyli. Odešli sami jiným směrem (trať jinak nebyla už nikdy použita). Při tehdejším nadšení a myšlence opětného připojení Kladska k naší republice se začal dělat od nádraží nový násep pro samostatnou kolej do Slaného (M.B.). Zakrátko se ukázalo, že tyto záměry byly z mocenských zájmů nereálné. Až v roce 1947 povolaný vojenský oddíl z Pardubic trať demontoval a rozebral dřevěný most. Zbytky náspu ale dlouho nebyly odstraněny. Byla pouze prokopána část, kde byla původní spojovací prašná cesta (Na Drahách).

Pietní vzpomínka u celnice v květnu 1946	Účastníci smuteční tryzny se zúčastnili v nebývalém počtu

Popisované události měly dohru ještě v dalším období, což stálo život několika dalších lidí. Například 14.5. toho roku byl zabit neopatrnou manipulací s odpalovacím zařízením pancéřové pěsti pasák Hejzlarova statku, Václav Mühl. Všude kolem se válelo hodně odhozených zbraní. Druhý den po osvobození šel pan František Zahradník (z čp. 259 ve Vísce) na kopřivy, našel dva granáty a donesl je domů. Při manipulaci s nimi jeden vybuchl, roztrhl mu břicho a na následky zranění dotyčný zemřel. I paní Benešová našla 11.5. v trávě další 3 granáty. Ty zneškodnili přivolaní muži. Ještě pětadvacetiletý pošťák Horák byl v Bělovsi na návštěvě u švagra. Zde si prohlížel revolver, došlo k výstřelu, při kterém střela zasáhla tepnu. Než přijela lékařská pomoc, vykrvácel.

O rok později byl postřelen kamarádem při manipulaci s nalezenou pistolí mladík Miroslav Hájek. Zranění bohužel podlehl. Řeka byla tehdy plná munice, prostřelených přileb a plynových masek. Pak při každoročním vypouštění řeky se v průběhu několika poválečných let našly tři hlavice pancéřových pěstí, které voda odplavila až ke splavu. Byly příslušníky SNB zneškodněny na blízké louce.

Nutno poznamenat, že v průběhu popisovaných událostí byla chtě-nechtě zatažena do různých činností řada dnes již bezejmenných hrdinů. Jim také patří obdiv a úpřímný dík. Ne každý projevil osobní hrdinství.

Závěrem bych chtěl podotknout, že jsem si vědom velmi dlouhé doby od těchto událostí a lidská paměť bývá ošidná. Nechť tuto publikaci chápe čtenář jako oživení paměti pro dané téma. Na adresu německých kritiků tzv. masakrů po popsaném boji je třeba si uvědomit, kdo začal válku a způsobil mnoha lidem nezměrná utrpení. Za to se obvykle těžce platí. Sporné otázky nebudou beze zbytku asi vůbec zodpovězeny. Je to smutné vypravování, ale na faktech již nelze nic změnit.

VZPOMÍNKY PO LÉTECH

Jsou události, které zaujímají v našem životě různý stupeň důležitosti. Přesto by konec II. světové války a její konkrétní vliv v místních podmínkách neměl upadnout v zapomnění, ať už byly politické okolnosti jakékoliv. Vždyť na nich mnohdy závisel i náš život!

Pěvecký sbor "Hron" při pietní vzpomínce u celnice v roce 1974	Pietní akt v roce 2002 organizovaný Klubem vojenské historie

Členové klubu přišli uctít v dobových uniformách památku padlých s kyticí květů. Při této příležitosti přijal pozvání i poslední žijící legionář z I. světové války, 106 letý pan Alois Vocásek z Prahy. Zato účast oficiálních orgánů i místních občanů byla mizivá.