Krásného jarního dne 9. května, vyhlášeného prvního dne míru jistě nikdo netušil, že dojde večer u celnice v Bělovsi k boji, který si vyžádá poslední výstřely a poslední padlé. Kolem 17. hodiny pochodovalo kolem celnice přibližně 100 plně vyzbrojených příslušníků SS s důstojníkem, který jel v čele na koni. Z jejich očí sršela nenávist. Nikdo je neodzbrojoval. Hned za nimi v jistém rozestupu se pomalu valily pancéře maskované chvojím. Na každém tanku sedělo 10 - 15 samopalníků. Po ulici odhazovali prázdné lahve od kořalky. Jak viděli revoluční plhovské hlídky (2), které obsadily zákopy na skále pod Kašparákem, do města pokračoval velitel na koni s pěšáky a za ním jel zatím jeden tank. Obyvatelé, kteří se rychle stáhli z cesty na okolní kopce, tak registrovali vždy jen pohled na několik tanků. (Snad proto se asi uváděné počty obrněnců u řady svědků tolik liší). Dále v uzavírací koloně jelo osobní auto s důstojníky, těžké nákladní auto, kolopásový tahač, také cyklistický oddíl SS manů a motocykl s přívěsem. To vše většinou uniklo pozornosti přihlížejících nebo nebylo považováno za podstatné(1).

Tank na náchodském náměstí

K pochopení celé problematiky je třeba vylíčit situaci ve městě. Kolona v počtu dvanácti obrněnců dojela (9) až k náchodskému nádraží. Zastavila pod korunami stromů, vojáci seskákali, hlasitě mluvili a kouřili. Na udání civilní osoby byl zorganizován pěší útok na pivovar, prozrazeného velitelství odboje. Pak přijel voják na motorce (J.L.), zazněly motory a asi čtyři tanky se rozjely dost rychle k Bělovsi (nyní Kladskou ulicí). V zápětí odkudsi z kopce od Montace zlověstně zazněla střelba a dlouhá dávka z kulometu, která vojáky pořádně popohnala. To byl útok na pivovar, který skončil smrtí vyslaných SS manů u plotu před pivovarskou bránou. Velitel SS vyskočil na první pancéř a čtyři obrněnci se pomalu rozjely směrem k náměstí, kde v tu dobu ještě v ulici byly skupinky uprchlíků a armády.

Na Komenské ulici již mají naspěch

V tom se od Bělovse ozvaly těžké dělostřelecké výbuchy. "Russen, Russen!" Zoufalé výkřiky a spěch se změnil v trysk. Motory čtyř zbylých pancéřů se rozeřvaly, vojáci naskákali na tanky a mnohem rychleji, než předcházející čtyřka se pásáky rozjely ke Kamenici. Jeden odbočil na Karlovo náměstí a začal dělem i kulometem střílet směrem k zámecké stráni (22). Na náměstí se první část otočila a jela k radnici, jak dokazuje dobová fotografie. Zde vojáci sestoupili a za siláckého řvaní "Sieg Heil" stříleli po ruských vlajkách.

Tanky se obracejí na náměstí

Další část namířila směrem k hotelu Beránek (43). Pak zřejmě vstupuje do hry hlášení o situaci u celnice, které vysílačkou poskytla příslušnice SS, pohybující se poslední dny kolem prostoru hraničního přechodu. Jiná verze praví, že na ještě německém území nechali Němci u sympatizujícího občana vysílačku a ten jim podával zprávy o postupu Rusů. (Ještě další příslušnice SS se několik dnů pohybovala jenom po nové trati. Její úkol nebyl jasný.) (21). Údajně šest tanků (8) se vrací Kamenicí zpět směrem k Bělovsi. Další dva odjíždějí v neurčený čas směrem na Českou Skalici. Pravděpodobně byl zorganizován z Náchoda i zpětný postup pěchoty k hranicím. Svědek (44) viděl z vrchního okna běloveského mlýna postupovat v pod večer od fotbalového hřiště přes náves směrem k hranicím v rojnici několik plně ozbrojených německých vojáků.

Vraťme se k celnici. Lidé po přejezdu německé kolony byli přesvědčeni, že je definitivně konec a opět se přiblížili k silnici. Zvědavost a touha uvítat Rusy byla silnější. Ale co to? Od Náchoda je opět slyšet zlověstné klapání tankových pásů. Vedoucí tank přijíždí do křižovatky u Dědků, když tu od krytu Havlíček na stráni na něj někdo začal střílet (30). Seskakuje jeden esesák, s cigaretou v ústech opře samopal o sloupek u Kousalova statku a opětuje střelbu. Lidé se krčí v různých skrýších a za dveřmi okolních domů. Ze střílny krytu skutečně jeden nezjištěný občan samovolně střílel z pistole. Další přítomní, kteří se tam přišli jenom ukrýt, mu to rozmlouvali (13). Mohlo by skutečně dojít k nepředvídaným represáliím. Stejně by na tu vzdálenost nikoho netrefil.

Na dalším rozcestí na Hronov se vedoucí tank s vysílačkou u kraje Hejdovky na chvíli zastavil (35). Patrně velitel pozoroval pohyb u celnice. Železničář na blízké zastávce ohlásil opětný návrat tanků v 19,06 hodin. Nejméně dva tanky se daly opět do pohybu přes koleje směrem k hranicím. Mezi ně v nezjištěný čas přijelo velké nákladní auto obsazené pěchotou. Přejíždí taktéž koleje. Další posilu s největší pravděpodobností v zápětí přivezl pásový tahač. Ten zahnul vlevo na boční cestu u stodoly za starou celnicí. Tuto skutečnost asi autoři nepovažovali za podstatnou a nebyla nikde uvedena.

V té době přijely od Chudoby do prostoru německé celnice ruské dělostřelecké soupravy 291. Gatčinské divize. S našimi lidmi si vřele podávají ruce a líbají se. Vojáci okamžitě v chvatu prohlédli budovu, kde bylo zřízeno obvaziště německých vojáků. Bylo zde také několik náhodných českých i německých civilistů a rodiny německých financů (2). Jedna z jejich žen se pokoušela v bytě ukrýt několik SS manů (7). K osazenstvu budovy lze přičíst ještě 7 Maďarů, příslušníků Wermachtu a 3 muže SS - všichni beze zbraní. Maďaři byli vyvedeni ven, prohledáni a dále střeženi. SS mani byli odvedni směrem k písníku. Jejich osud není znám. Dle (31) u německé celnice po příjezdu dělostřeleckých souprav byla již mírová nálada. Vojáci večeřeli, hráli na harmonuku a zpívali. Vycházeli z toho, že se jim od přítomných českých dobrovolníků dostalo srdečného přivítání.

Ruská děla v přepravní poloze u české celnice

Z naší celnice byl na kole vyslán četař Národní gardy Hruška aby zjistil, co se na německé celnici děje. Tam zatím dával vojákům velitel oběma dělostřeleckým soupravám povel k rychlému nasednutí (60). První průzkumná souprava pomalu a tiše projela přes Slánský most k naši celnici. Tam ale přidala a rychle přejela k železniční zastávce. Přibližně na úrovni Pecákova domu čp. 100 se zřejmě v momentu překvapení míjela s německými tanky (35). Svědci, stojící na náspu nové tratě viděli, jak na sebe navzájem Němci i Rusové hrozí pěstmi a křičí - kapitulace. To se ještě nestřílelo.

Zničené ruské muniční auto u české celnice

Další souprava (auto Studebacker s dvěma děly) jela v těsném závěsu za první, obsazená již mnoha našimi občany (30) (Jaroslav Obruba, Josef Buryška z Babí a další lidé, kteří nalezli na děla, kam to jenom šlo, už u německé celnice). Na naší straně je již byli připraveni uvítat příslušníci finanční stráže s rodinami a několika civilisty. Na projevy radosti ale zřejmě nebylo dost času. To už totiž od železniční zastávky bylo vidět přijíždět německé tanky. Pak se Němci probrali a začali odstřelovat celnici i okolí kolem. Kulky pročesávaly i trávu na nové trati. Zde schovaní lidé, původně jako diváci, kryti náspem horečně utíkali směrem k Malým lázním. Někteří se rychle schovali do sklepa budovy celnice. Další Rusové i Češi již nestačili doběhnout, tak zalehli po lukách v okolí. Následující ruské muniční auto zastavilo několik metrů za děly, napadené a vůbec pro boj nepřipravené soupravy.

Legionář Plachý, jeden z prvních padlých

Svědek (28) to viděl z jiné polohy a popisuje: "V zápětí se ozvalo radostné volání našich lidí od nové české celnice, což oznamovalo, že Rusové, tak dlouho očekávaní, již přijíždějí. Ihned jsme vyběhli vstříc rychle jedoucím vozům a zastavili jsme jedno z nich na poslední chvíli před budovou. Křikem a rukama jsme upozornili na německé tanky. Rusové seskákali z aut, skryli se rychle v celnici, za ní a na přilehlé louce. Na náš návrat za železniční násep nebylo ani pomyšlení, protože Němci zahájili palbu na ruské automobily a my se právě nacházeli mezi nimi. Nezbylo tedy nic jiného, než se ukrýt někde na louce".

Neutekli více jak 20 m do louky, když bylo naplno zasaženo ruské muniční auto. Snažili se tedy rychlým plížením dostat k nedaleké řece. O pět metrů dál byl těžce raněn ruský vojín. Němci po nich stříleli kulomety a házeli granáty. Bylo asi 19,10 hodin, když byl osmnáctiletý Václav Čejp těžce raněn do prsou.

Poblíž byl čtyřikráte postřelen Hugo Hronovský. Bylo asi 20 hodin, když byl Čejp zasažen po druhé do nohy a Hronovský po šesté. Leželi tak na louce plné tři hodiny, než sem přišel náš důstojník s pomocí a dopravili raněné k české celnici. Poslední jeho slova před agonií byly: "Nezapomete .. na .. mne .. že .. jsem .. padl .. za ….." ? Tak skončil mezi jinými člen Sokola, jeden z nadaných, vzdělaných, veselých a obětavých lidí. (Léta v těch místech byl rodinou udržován malý pomníček). Další občan přečkal tento masakr tak, že na sebe na louce navalil již zastřeleného ruského vojína (30). (Zde musím upozornit, že se jednotlivé výpovědi od různých svědků navzájem překrývají, takže místy líčení přeskakuje do časově vzdálenějšího děje. Nechtěl jsem je více tříštit). Při poslední přestřelce kolem české celnice padli ještě bývalý legionář Plachý z Plhova, pan Hrala , Rais, Hetflejš a Šrajtr starší. K tomu se ještě připletlo několik vozů německých uprchlíků. Jeden muž byl zabit u Slánského mostu a další u staré celnice.