Dva německé tanky zastavily blízko před celnicí, třetí dojel k železničnímu přejezdu. Začala největší tragedie těchto dnů. Němci počali střílet z děl po vyvěšených vlajkách (22). Urazili roh budovy a trefili se i do spíže v Horákově bytě. Jiné střely mířily do sklepních oken. Dalším cílem bylo muniční auto. V momentě vzplálo. Našli zde smrt dva sovětští vojáci. Celý dům se otřásal pod nárazem výbuchů, všude je plno prachu, ženy a děti se dusí. Němci dále házejí granáty do služebny a do sklepů. Jedno okno nezůstalo celé. Stále křičí, vyzývají nejdříve ruské vojáky k opuštění budovy. Přítomný velitel ruské soupravy ale nedovolil opětovat palbu, že je podepsána kapitulace, tudíž respektuje zastavení palby. Byl tam také asi 15 letý voják, kterého paní Horáková chtěla převléci do civilu a vydávat za svého syna. To ovšem velitel hodnotil jako zradu a zakázal to. Jeden mladý civilista se schoval do prádelního kotle(7). Pan Jiří Štěpánek se zahrabal do zbytku uhlí v koutě a přečkal tam až do konce hlavního boje. Potom utekl k příbuzným do Bavorova statku, kde se umyl a krátce prospal z přestálých strastí (p.D.).
Svědek (23), který původně přihlížel očekávanému příjezdu Rusů u Hejdovky a viděl, jak se situace vyvíjí, spěchal přes Babí do Dolní Radechové. Zde zalarmoval místní odbojovou skupinu, která ihned spěchala na pomoc. Dorazili do Bělovse až za tmy, kdy už bylo po hlavním střetu. Pomáhali tedy střežit okraj lesa nad silnicí směrem k Pavlišovu.
Situační plánek boje v Bělovsi - večer, dne 9.5.1945 |
(Zmiňovaný písník byl nad německou celnicí směrem k Hronovu. "Bavorova cesta" vedla od německé celnice po proudu řeky Metuje směrem do vnitřní Bělovse). |
|
Ale vraťme se do celnice. Na opětovnou výzvu nejdříve vycházeli Rusové a byli ještě na schodech sklepa a dále v domě stříleni. S nimi vyšel i štábní kapitán Josef Půlpán v české uniformě. Toho zastřelili také. (Ještě řadu let nešly skvrny od krve na schodech umýt (7).
Jak se vyjádřil další svědek (23), slovně německy se postavil proti běsnícímu veliteli SS, aby nestříleli, že jsou tady civilisté a děti. Dále vyšel inspektor Ducháč a Horák se svoji rodinou. Chodby již byly plné mrtvol, přes které museli s rukama zdviženýma nad hlavu přejít před budovu. a postavit se ke zdi. Mířili na ně tři muži s automaty. Na obrněném voze stál nadporučík Wessely a řval: "Postřílet ty české psy!" (22). Německý velitel se tázal, zda je ještě někdo uvnitř domu. Najde - li tam ještě jednu osobu, že všechny postřílí! Na to SS mani prohledali budovu. Svědek dále píše ..." Stojíme a čekáme, kdy na nás bude provedena exekuce. Asi deset kroků od nás je kupa pancéřových pěstí, které jsme odebrali, ovšem neuměli použít. Mé 5 leté dceři klesají ruce únavou. V tom přistoupil německý důstojník, vzal ji pod bradou a povídá německy - Holčičko, Ty za nic nemůžeš, ale tihle velký, to jsou zrádci a ty musíme postřílet".
Zastřelení sovětští vojáci (vyneseni před budovu české celnice 10.5.) |
Část zastřelených sovětských vojáků u české celnice |
Vtom se vypotácel z budovy jeden raněný SS man. Měl vyražené zuby a krvácel z úst. Již všichni mysleli, že automaty spustí. Co se uvnitř budovy odehrálo, to již asi nikdo nevysvětlí. Do toho telegrafista z tanku něco hlásí německému důstojníkovi a ten nařizuje tankům sjeti na ornici. Přítomné u zdi vhání opět do budovy s pohrůžkou, bude - li po nich vystřeleno, že se vrátí a všechny postřílí.
Německý velitel nejdříve u celnice připravil tanky na střelbu směrem k hranici. Je nejvýš pravděpodobné, že dostal vysílačkou hlášení, že přijela další dělostřelecká souprava a připravuje palebné postavení na kopečku u písníku. Také pěchota začala útočit směrem ke kamenému mostu přes Metuji (1). Byla však dalšími přijíždějícími ruskými vojáky poněkolika hodinách definitivně rozprášena. Mezi tím se ale podařilo německým tankům zapálit tažné auto třetí soupravy, která zaujala palebné postavení na kopečku v ohybu staré cesty u německého písníku. Také jedno z děl dostalo zásah a bylo smeteno mimo silnici. Při tomto souboji se podařilo trefit a přerazit i statnou břízu za naší celnicí. (Mimo tento fakt se nepodařilo doložit účast a výsledky zásahů třetí soupravy v boji).
Zničená 3. dělostřelecká souprava | Jedno z děl bylo zásahem obráceno |
Celé tragedii předcházel následující sled děje na jiném místě. První auto ruské dělostřelecké soupravy zatím přejelo koleje a u křižovatky na Hronov uhnulo za starou celnici. Dle (18) se totiž přiblížil další z německých tanků od Náchoda. Důstojníci obou stran, obklopeni německými samopalníky, si pomocí českého důstojníka (dle převzatých vzpomínek pan Matička; dle (31) měl však pouze hodnost četaře) na vzdálenost několika kroků vysvětlovali, že je podepsána kapitulace. Do toho se od celnice ozvala střelba. Velitelé ustoupili ke svým vozidlům a tank odjel směrem k celnici. Ruští vojáci odpojili jedno dělo a zatlačili ho na druhou stranu křižovatky na kraj boční cesty. Tak bylo dělo z části kryto smuteční vrbou. Z tohoto místa bylo dobře vidět na železniční přejezd a přes trať k celnici. Jeden z vojáků klepal na dveře protější Michálkovy kovárny (18). Hledal někoho, kdo by mohl pomoci nosit od auta střelivo. Tam byl mezi mnoha schovanými ženami jeden muž. Pomohl odnést jeden náboj přes cestu, ale potom započala hustá střelba a on se schoval.
Třetí, otočený tank na železničním přejezdu po zásahu |
První z ruských střel trefila blízký můstek na trati přes potok. Dle (B.B.) tam umístili němečtí pěšáci kulomet a silně odstřelovali ruské postavení. Třetí tank na kolejích se otočil proti ruským dělům k Náchodu. V tom ale dostal přímý čelní zásah. Další se také otočily a opětovaly střelbu. Měly před sebou určité navýšení terénu vzniklé náspem železniční tratě na Hronov. První rána z některého tanku u celnice byla vysoká. Střela proto nakonec dopadla na Kamenici v Náchodě až do dvora za drogerií "U Sládků". Další rána (39) trefila dům běloveského řezníka Hofmana. V prvním patře prorazila 45 cm silnou zeď, další zděnou příčku a největší střepina střely skončila pod toaletkou v pokoji. Fotografie druhého tanku svědčí pro nízký náměr hlavně. Kolik asi ran z obou stran vyšlo, ze které zbraně a v jakém pořadí, už nikdo nezjistí. Za Hejdovkou zůstalo přes třicet prázdných nábojnic. Ještě dlouho do noci vybuchovaly v hořících vozidlech nepoužité dělostřelecké granáty a jiná munice. Dle (31) se našlo několik našich dobrovolníků a pomocí ručního vozíku, zapůjčeného ze staré celnice převáželi přes křižovatku munici pro dělo.
Třetí tank po odtažení. Dole je patrný čistý průstřel |