Při dalším pátrání po používaných zbraních v bojových seskupeních Rudé Armády ke konci války mi bylo z Vojenského historického ústavu v Praze sděleno, že pro nedostatek vlastních zbraní v některých případech vojáci používali i zbraně ukořistěné. Nabízí se úvaha, že se jednalo o lehčí druh německé protitankové pušky označované "Püpchen", ráže 40 mm. Po předložení zaslaného snímku svědek podobnost zbraně potvrdil. Pokud se tak skutečně stalo, nemohla být samozřejmě v té době tato okolnost z prestižních politických důvodů vůbec zveřejněna. Ve změti odhozeného vojenského materiálu, který se povaloval kolem cesty si takové zbraně druhý den nikdo nemusel všimnout. Čtenář si jistě udělá vlastní úsudek.

Rozbitá okna Mědílkova holičství

Skutečností zůstává, že popisovaný tank měl přerušené oba pásy, v místech předních kol byla sežehnutá dlažba (3) a korba byla vnitřním výbuchem značně zdemolována. Jinak stopa po zásahu zvenčí nebyla nalezena. To by podporovalo doměnku, že nepojízdný tank skutečně sami vojáci zničili. Výbuch řádně poškodil okna a zařízení holírny. Vozidlo bylo dne 10.5. dopoledne nejdříve odsunuto blíže k chodníku. Potom bylo odtaženo do boční ulice (Na Václaváku), aby nepřekáželo projíždějícím sovětským jednotkám. Zde stálo několik týdnů

Čtvrtý tank odtažený na Václavák

Mezi tím, co v oblasti celnic probíhal krutý boj, vedl jeden náchodský občan ruského průzkumného vojáka se samopalem přes terenní vlny nad Václavákem ke Kašparáku (50). Hlavní silnice byla příliš nebezpečná. Občané se s ním vřele vítali a nabízeli kořalku i vodu. Ten však odmítal a spěchal zjistit, zda a v jakém počtu jsou ještě v Náchodě vojenské nepřátelské jednotky. Byl viděn mezi domy na Kašparáku ještě dalším svědkem (J. S.).

Další německé tanky zatím přijely zpět z náměstí k bývalé tkalcovské škole. Tu jeden z nich se rozjel směrem do Bělovse (59). Svědek, jedoucí na kole tím směrem po dnešní Kladské ulici k Bělovsi, úsilovně šlapal. Tank ho doháněl, až se jezdec nakonec z obavy musel skrýt ve Skořepově pile za tehdejším přejezdem. Obrněnec pokračoval dál. To už se od celnice ozývala prudká střelba. Za krátkou chvíli se vracel tank zpět a osádka začala odstřelovat z ručních zbraní vše, co se hýbalo. Zda viděli, jak dopadl čtvrtý tank na křižovatce, nelze s jistotou říci. Zmíněný občan se ukryl pod topeništěm blízko stojící lokomotivy. Zde již ležel schovaný opozdilý voják Wermachtu a nabízel mu pistoli, jako že se vzdává. Mohlo jít o ten pátý tank, který byl uváděn v dokumentu (12), ale bez dalšího vysvětlení. V pramenu (19) je pak uvedeno, že se od Bělovse (pozorováno patrně z náměstí) rychle vrací pět tanků a za nimi samostatně další. Bližší polohu těchto tanků v čase konfliktu se nepodařilo pro nízkou obydlenost v předpokládaném prostoru svědecky doložit.

To už tři běloveské, nově zformované a vyzbrojené čety (28) společně se třemi ruskými zajatci - partyzány, kteří se skrývali již od února u občanů na Pavlišově, obsadily na obou stranách terén nad obcí. Velení převzali Jaroslav Popílek, poručíci Ing. Otakar Šidlák, Antonín Žid, Emil Schneider, Jindřich Řezníček a další. S několika narychlo sestavenými družstvy dobrovolníků obsadili přístupy k lesu. Na kopci u lomu měl stanoviště Jindřich Kašpar, člen ilegálního Okresního národního výboru. Zde je nutno si také uvědomit, že v kritických situacích se může lidský organizmus tělesně i psychicky zhroutit. Stalo se tak důstojníkovi před čp. 32 (41) a jiného stihl za mlýnem záchvat mrtvice, kterému podlehl (13).

V těchto dnech se v domácnostech šily nové ruské vlajky nebo přešívaly z německých. Horečně se shánělo, jak vlastně tato vlajka má vypadat. Proto některé z nich neodpovídaly správnému rozmístění znaků. O to s větším nadšením byly vyvěšovány. Zato Němce velmi dráždily a byly vždy prvním cílem odstřelování.

Na české celnici upevňují sovětskou vlajku

Již dříve v 19 hodin žádal vojenský velitel náchodského úseku prostřednictvím Národního výboru v Polici nad Metují o pomoc sovětské vojsko. Kontakty ale ještě nebyly uspořádané, tak bylo z Police vysláno nákladní auto úderného roje dobrovolníků, pod velením ppor. Linharta. To zanedlouho dorazilo k zátarasu u Železného mostu a dobrovolníci začali pročesávat přilehlá luka až k celnici. Zde vypomáhali s odnášením raněných. Po 22 hodině odjeli zpět. Dle (1) sem měl přijet i improvizovaný obrněný vlak z Police nad Metují. Pak vzhledem k přerušené trati nemohl jet dál. Bližší svědeckou výpověď se nepodařilo získat.

Kolem půl deváté večer bylo Němcům jasné, že boj byl definitivně prohrán. Zkušení němečtí samopalníci a zbytky osádek tanků se rozprchli po lukách. Proti nim postupovala od pivovaru přes Montaci a Běloves smíšená jednotka vojáků a dobrovolníků škpt. Šilhánka. Obsadila prostor východně od železniční trati a po obou stranách Metuje, kde se jim podařilo zastřelit několik SS manů (13).

Konec SS manů na cestě ke Smrčině v Samkově úvozu

Mezi tím skupina hrdlořezů se vydala po dřevěném mostu přes Metuji do Samkova statku. Přibližně deset osob si vynutilo v usedlosti košík vajec, šunku, mléko a čerstvý chléb (49). Nejméně jeden ze skupiny mluvil česky. Na hlavách měli někteří z nich ukradené ruské lodičky s hvězdičkou. Donutili jednoho nájemníka ze statku, aby šel před nimi a opakovaně hlasitě vykřikoval: "Nestřílejte, vedu Rusy, Nestřílejte". Odcházeli úvozem směrem k tehdy německé Březové. (Někdo z nich mohl mít v této obci příbuzné a byl s okolím obeznámen. Tehdy tam žilo mnoho "Kladských Čechů", kteří ovšem ve válce silně sympatizovali s říší). Došli však jen pár desítek metrů za stavení, když je zastavila ve večerním šeru naše revoluční hlídka ze skupiny od lomu. Po krátkém domlouvání naši poznali, že nejde o žádné Rusy a došlo k přestřelce. Tři příslušníci SS našli smrt již na polní cestě, další o kus dál v mladém žitě. Zbylým fašistům se podařilo utéci do lesa přes Smrčinu směrem ke Březové. Několik jich bylo ještě druhý den pochytáno a eskortou odvedeno do náchodského pivovaru.

Jeden z nich už domů nedošel. Dokumenty kontrolovala ráno hlídka

Kolem 22. hodiny byl dán příkaz k zastavení palby, neboť přijely další ruské jednotky a mohlo by dojít ke střetu. Proto se jejich velitel na celnici sešel s poručíkem Krysličkou (13) a žádal jej o stažení Čechů z bojiště, aby pak mohli jeho vojáci pročesávat terén. Zároveň požádal o lékaře a pomoc při vyhledávání raněných. Posléze zavedl sovětský poručík pručíka Krysličku k veliteli divize , podplukovníku Korolenkovi. Oba se setkali o půlnoci v polích kolem Slaného, kde byl umístěn sovětský štáb.

Zastřelený německý voják, přestrojený do civilu

To ale nebyl úplný konec. U naší celnice, když boj v podstatě ustal, odvedl pan Horák svou rodinu do bezpečí na německou celnici. Jeho manželka byla raněna střepinou granátu pod kolenem. Jmenovaný se hned ujal služby v budově. Bylo zde zřízeno prozatímní obvaziště pro raněné Rudoarmějce. V naší celnici zatím "úřadovali" schovaní SS mani. Vyrabovali a dodatečně rozbili, co se jen dalo. Uprostřed bytu (7) si rozdělali ohýnek. Zřejmě tam pálili osobní dokumenty. Hledali vhodné civilní oblečení. Druhý den ráno se našly na dvoře v uskladněné hromadě dřeva pana Ducháče německé mundůry. Jeden z takto přestrojených vojáků byl za celnicí dopaden. Společně s jinými pochytanými byl ráno za bezúzdné řádění ruským kapitánem zastřelen (15).

Muži kopou hrob zastřelené příslušnici SS za českou celnicí

Podobně tak skončila již zmiňovaná příslušnice SS. Jejich hroby byly vykopány na louce nalevo od cesty mezi budovou a pomocným (dnes již zrušeným) betonovým můstkem. Hroby byly mělké a později při zemědělských pracech na louce byly poškozeny. Ostatky proto byly odvezeny do společného hrobu na zámku.

Společný hrob zastřelených německých vojáků poblíž české celnice

Ještě 9.5. kolem 22. hodiny se objevila v Bělovsi v zatáčce u mlýna bryčka, tažená koňmi. Padlo několik výstražných výstřelů. Na návsi z obecního domu (dnes u školy), kde měl sídlo Revoluční národní výbor, vyběhl Josef Vítek a opakovaně křičel domluvené heslo "Praha", ale Rusové našim brali pušky a jednu dokonce u plotu zlámali. Pan Doubic začal mluvit, jako že jsou partyzáni, tomu asi rozuměli a uvěřili. V tu ránu bylo všechno jasné. Začalo vítání členů národního výboru s prvními sovětskými vojáky. Z okolních stavení se sbíhali lidé a radost nebrala konce. Později ale šli Rusové dál k Náchodu potmě (28).

Vítání sovětských vojáků u české celnice 10.5

Ještě v průběhu noci projely první sledy sovětských vojsk s těžkou bojovou technikou přes Náchod, takže dne 10.5. po 2. hodině ranní byla již jejich přítomnost hlášena v České Skalici a brzo ráno v dalších městech. Proto většina fotografií těchto dnů zachycuje na Náchodsku a okolí pouze ruské dělostřelecké soupravy a bryčky tažené koňmi, v podstatě druhý sled - týlové formace.

Vojáci vrací dělo na cestu - pohled ze strany písníku	Ruské vozatajstvo přijíždí

Ruské auto s dělem pod Karlákem

Staly se také dnes již úsměvné příhody. Šestnáctiletí chlapci dostali od hasičů večer po hlavním boji pušky s několika náboji (53). Jejich úkolem bylo střežit most u fotbalového hřiště, aby přes něj neutekli nějací SS mani do lesa. Byla již tma a osvětlení nefungovalo. Tu přicházejí ve směru od mlýna nějaké osoby. Chlapci je nařízeným způsobem staví, ale postavy jdou stále blíž. Teprve na několik kroků poznávají ruské vojáky se staršinou s bílým plnovousem v čele. Ti přišli až k nim, vzali jim pušky, přelomili je o patník a poslali k mámě. Vše ale tak dobře nedopadlo. Přes lávku si to namířil jeden z SS manů. Na výzvu nereagoval. Proto jej jeden z hlídkujících hasičů zastřelil. Voják posléze spadl a voda ho do rána odnesla až k betonovému mostu.

Obsluha děla 1. soupravy před Kylarovou hospodou dne 10.5.

Na silnici již sovětští vojáci byli po boji zváni do rodin, aby se umyli a pořádně najedli (15). Tu v jednom domě klepe někdo na dveře. Sověti ihned se samopaly navzájem jištěni vyběhli ven. Všude jen tma a nikde nebylo vidět ani živáčka. Za chvíli zase klepe někdo na dveře vedlejší hospody (28). Majitel otvírá. Ve dveřích stojí německý důstojník, žádá o vodu a zda si může odpočnout. Hospodský mu německy říká, aby se posadil na prázdné sudy na chodbě. Důstojník česky odpovídá, že může mluvit česky, že on rozumí, je prý původem Moravák. Sedá na sudy a rozepíná plášť. Všimne si, že má hospodský u sebe odjištěnou pistoli a hned jej na to důrazně upozorňuje. Ten jen odpovídá: "Člověk nikdy neví, chráním sebe a svůj skrovný majetek"!

Při pročišťování terénu chodily hlídky po domech, zda se ještě někde neukrývají nějací němečtí vojáci. Přišli v pozdních večerních hodinách i do hospody. Na dotaz hned hospodský odpovídá: "Tamhle ho máte!". Důstojník, jak se později prokázalo, byl Bruno Wessely. Byl zatčen naším důstojníkem Karlem Zavadilem a v doprovodu s četařem Jindřichem Matičkou odveden do náchodského pivovaru. Další zastřelené SS many z prostoru od lomu pak svážel druhý den místní pohodný na žebřiňáku. Ti byli pohřbeni na louce za náchodským zámkem.