Mimo to jezdily tam i zpět v posledních dnech odsunu nejméně dva tanky, obsazené 10 - 15 vojáky na pancíři. (Odborně samochodná děla Jagdpanzer 38 T, Kfz 138/2, u nás spíše známá pod názvem Panzerjäger - pancéřový honec nebo také "Hetzer" - štváč, mimochodem vyrobená v plzeňské Škodovce. Ke konci války byla dokonce také zavedena výroba v Račicích u Smiřic (25). Spodní část byla ponechána dle konstrukce původního čs. tanku LT 38, pouze byl upraven jinak vrchní pancíř. Vozidlo mělo osádku 4 mužů a rychlost 40 km/hod, dojezd 180 km na jednu nádrž. Kanon ráže 75 mm však nebyl umístěn v otáčivé věži, ale čelně, s malým úhlem vychýlení. Obrněnec tak měl pouze omezenou možnost střelby. V dubnu dostala pancéřová divize v Kladsku 14 nových kusů těchto zbraní).(15) Dále použiji v literatuře i v lidovém podání nejvíce frekventovaného pojmenování "tanky". Jeden z nich zůstal odstaven patrně pro poruchu u Bémovy továrny na boční cestě ke splavu v České Skalici již několik dnů před 9. květnem (56).

Ustupující německý tank u hotelu "Itálie"

Již 4. května odpoledne přišel na Celní úřad v Bělovsi praporčík Skála z četnické stanice v Náchodě. Odvolal četníky, kteří tehdy konali službu na německé celnici a zřídil službu opět v naší celnici. Druhého dne nastoupili dobrovolně službu inspektoři Ducháč, Škoda, vrchní respicient Horák, respicienti Krapáč a Švorc. Opětně si opatřili zbraně. Projíždějící Němci se dívali na naše finanční stejnokroje všelijak. Když pak došlo k hlavnímu odzbrojování, byli celníci již připraveni (19). Dle uvedeného pramene prošlo ve dnech 7 - 9. května přes hranice hlavně po silnici z Chudoby do Náchoda přibližně 40 000 mužů ustupující německé armády. Někteří odevzdali na výzvu zbraně dobrovolně, jiní s menší ochotou a někteří vůbec ne. Jednotky SS nemělo smysl vůbec oslovovat. Zvláště 9.5. dopoledne byla silnice prchajícím vojskem doslova zacpána. U jednoho z později zajatých německých důstojníků se našel rozkaz generála Schörnera. V překladu byl později uveden v (12).

POSLEDNÍ ROZKAZ GENERÁLA SS SCHÖRNERA Vojákům armádní skupiny střed!           Po šestiletém tvrdém boji se převaze našich nepřátel podařilo přivést část našich front ke zhroucení. Jen fronta jižních armádních skupin východní fronty stojí ještě nezlomena. Za to lze děkovati Vaši statečnosti a odolnosti.           Válka jde ke svému konci. V souladu s rozkazem vůdcem jmenovaného státního vůdce a nejvyššího velitele německé branné moci, velkoadmirála Dönitze, je třeba tak dlouho dále bojovat, dokud se nejcennější němečtí lidé neukryjí.           Musíme však stát všichni pospolu a navzdory několika zrádců a zbabělců nasadit naše poslední síly v posledních hodinách této války za splnění našeho pověření. Jen železná soudržnost, neotřesitelná vůle k odporu a stále uzavřená fronta poved nás rovnou a správně i na území Protektorátu do vlasti.     8. května 1945 podepsán: Schörner generál - polní maršálek

Řada železničářů hlídala nově zbudovanou trať a hlavně železniční dřevěný most, aby jej ustupující Němci nevyhodili do povětří (Z. M.). Po příkopech se válely odhozené různé zbraně, munice a výstroj. Úkolem revolučních hlídek, které se u celnice střídaly na směny, bylo sbírat tyto věci. Muži je nakládali na vozíky i občas přistavená auta a odváželi nejdříve do Hejzlarova statku poblíž lázní, později pak do pivovaru. Nákladní auto poskytl běloveský autodopravce Emil Sedláček. Ve statku byl ke zbraním celkem volný přístup a málem mezi mladíky, kteří třídili zbraně, mohlo dojít nešťastnou náhodou k postřelení pistolí. (A.B). Stále platil zákaz občanského vyzbrojování. To ale neplatilo pro odrostlejší kluky. Hledali po příkopech pistole, nože, torny i dalekohledy až ke Slanému (1). Při tom zde byl nesmyslně zabit posledními projíždějícími Němci (40) dvaadvacetiletý Martin Huževka, kočí ze Samkova statku z Bělovse.

Jiný tank projíždí do města

Jeden z dobrovolníků šel ze zvědavosti mimo službu před polednem 9.5. po cestě ke Slánskému mostu (25). Přistoupil k němu německý důstojník, zeptal se ho, zda umí německy a donutil ho sednout si na násep. Začal vyzvídat, kde jsou Američané, co hlásí náš rozhlas a podobně. Při tom si strhával distinkce, z čepice označení a pálil před ním doklady. Říkal, že je z Brna, Bruno Wessely a ukazoval legitimaci. Zbraň však odmítl odevzdat. Prý až Američanům. Další svědek (J.S.) zase vypráví, jak patrně 9.5. dopoledne viděl u pumpy na schodech pod Kašparákem velmi mladého německého vojáka umývat se. Prosil matku, aby po skončení války poslala podávané dokumenty a fotografie na jméno B….. do obce Štítary u Znojma, odkud pocházel. Sehnal někde civilní oblek a tak se jako česky mluvící v tom zmatku schoval. Matka se však bála a doklady spálila.

Důstojnici likvidují disktinkce - nechtějí být poznáni

To už ale bylo známo, že byla podepsána v Remeši 7. května všeobecná kapitulace německé armády. Na některých úsecích se však dosud bojovalo. Po několika neúspěšných jednáních s velitelstvím náchodské německé posádky, také pod tlakem situace ve městě i celém protektorátě, se podařilo dr. Chudobovi dosáhnout podepsání kapitulace a odchodu německých jednotek z Náchoda. (viz Protokol (12) ). K tomuto aktu došlo dne 8.5. ve 22. hodin v budově policejního ředitelství.

P R O T O K O L       o kapitulaci německé posádky v Náchodě dne 8. května 1945 ve 22. hodin. V přítomnosti policejního ředitele v Náchodě JUDra Jana Chudoby, zároveň jako zástupce "Národního výboru", podplukovníka Šlajse, jako zástupce Československé armády a policejního štábního kapitána Františka Cymbálníka na straně jedné a posádkového velitele v Náchodě hejtmana Bastina na straně druhé, byla dnes na policejním ředitelství v Náchodě podepsána tato listina o kapitulaci : 1. Německá posádka v Náchodě odevzdá své zbraně s veškerým střelivem, jakož i trhaviny a veškerá vojenská zařízení v neporušeném stavu a podle připojeného seznamu, který je součástí tohoto protokolu, do rukou shora uvedených zástupců. 2. Podepsaný posádkový velitel ručí za to, že všechny případné nálože trhaviny, pokud by byly v některých objektech snad uloženy, jsou již odstraněny. 3. Německé ženy a děti, pokud zůstaly ještě v Náchodě, jsou pod ochranou "Mezinárodního červeného kříže". 4. Všechny osoby, pokud byly německou posádkou zadrženy, budou ihned propuštěny. 5. Péči o zajatce Spojených národů, kteří se současně propouštějí na svobodu přejímá místní "Národní výbor". 6. Posádka obdrží pro sebe nutné stravování, všechny ostatní zásoby potravin zůstávají v bezvadném stavu na stejných místech, kde budou převzaty. 7. Po splnění těchto podmínek zaručuje "Národní výbor" volný a nerušený odchod německé posádky. Tento protokol byl sepsán ve trojím vyhotovení v jazyku českém a stejnopisy ve stejném počtu v jazyku německém. V Náchodě dne 8. května 1945 Posádkový velitel v Náchodě: Hptm. Bastin     v.r.  (vlastní rukou) JUDr. Chudoba, polic. řed.     v.r.      pplk. Šlajs        v.r.      pol. škpt. Cimbálník        v.r.

Jiný tank projíždí do města	Na hranicích se stále odzbrojuje

Po poledni začal prchající proud vojska i civilistů značně slábnout. U písníku na německé straně hranice se objevila skupina obrněnců, hlavněmi mířícími na Chudobu. V 16. hodin se ještě trousily povozy, opozdilci, občas vojáci na bicyklech. Také skupina Vlasovců. Ti se snažili vyměnit nebo podomech a kůlnách u krást civilní oblečení. V jednom domě našli k údivu majitelé po návratu domů dva cizí muže, schované pod postelí (66). Jinde vojáci pobrali v zahradním domku montérky a přestrojovali se v zahradě (44). Následoval oddíl anglických zajatců, jehož příslušníci byli na poměry velmi slušně ustrojeni. Skupina anglicky mluvících našich studentů se jich ujala a začala rozvádět po bytech, aby se najedli a umyli. Ti také potvrdili zprávu, že ruská vojska jsou již v Dušníkách. Potom silnice byla najednou prázdná.

Vojsko se stahuje na všech prostředcích

Radostná zpráva se roznesla po Náchodě a okolí rychlostí blesku. Lidé se začali shromažďovat na obou stranách silnice, děvčata s kyticemi šeříků na uvítání, bez zábran i ženy s kočárky. Zkrátka kdo mohl, tak i z blízkých vesnic se šel podívat, jak Němci "dostali na frak". Kde byla ta velikost a zpupnost branné moci? Ve vzduchu byla slavnostní atmosféra, plná očekávání. Na křižovatce u staré celnice začal vlát přes cestu natažený uvítací transparent. Těch se objevilo více přes město až ke hřbitovu. V Náchodě byla svolána městská hudba, která začala vyhrávat od náměstí ke Starému městu, (40) aby tak formou "budíčku", tedy pochodem za zvuku hudby po celém městě, oznámila lidem radostnou novinu. Do toho ale začal městský rozhlas opakovaně hlásit, ať se lidi schovají, uklidí vyvěšené vlajky, že jedou německé tanky s opilými esesáky, kteří střílejí kolem sebe. V tu ránu se celá dechovka za sokolovnou společně s jásajícími lidmi urychleně rozešla. Řada občanů sebrala nejnutnější věci a spěchala ke známým do okolních vesnic nebo jen tak do lesů.

<

Dechovka na náměstí připravena uvítat Rusy, Němci ještě projíždějí

Občané v Bělovsi se nejvíce soustředili na silnici kolem křižovatky u Dědků, dále pak na stráni u rozcestí na Hronov. Byli upozorňováni posledními německými vojáky, z nichž někteří uměli česky, že na kopci stojí obrněná divize SS, která má tvořit uzavírací poslední voj (23). SS mani jsou prý opilí a není radno jim věřit. Někteří lidé se proto stáhli výše na stráň do okopů kolem řopíku z předválečného opevnění, někteří odešli na násep trati nebo se poschovávali po okolních domech (62).

Stěhuje se i lazaret

Skupina dobrovolníků, která ještě v prostoru kolem celnic sbírala zbraně, se po této zprávě na rozkaz npor. Svatoně stáhla k posledním domkům Bělovse, zanechávajíc celé skladiště zabavených zbraní na místě (25). Na křižovatce stálo auto Národního výboru, kde museli odevzdat všechny osobní zbraně. (Patrně běloveského MNV. Zde se projevuje nejednotnost velení jednotlivých skupin a různý výklad zákazu osobního ozbrojování.) Zbyly jim jen ukryté pistole. Po přejetí tanků kolem 19. hodiny (čas se v jednotlivých pramenech poněkud liší) se skupina shromáždila opět na křižovatce, kde stáli naši povolaní vojáci (zřejmě z pivovaru s označením POL, SOS) s automatickými pistolemi a dělali pořádek na silnici směrem k hranicím. Když přišla skupina zpět k české celnici (zřejmě v domnění, že pominulo nebezpečí), zaznělo vzrušené volání mezi hlídkujícími, že se tanky vracejí. Odzbrojovací skupina se ukryla rychlým během přes pole za nový železniční násep, kde se střetli s hlídkou, která měla upozornit přijíždějící ruské předzvědné automobily na hrozící nebezpečí. (Potvrzuje to výpověď jiného svědka a skutečnost, že se německé tanky krátkou chvíli zastavily a hlídka tak měla čas doběhnout k nové celnici zadem za novou tratí.)