Konec války nelze vnímat u nás jen jako boj u celnice 9. května. Tomu předcházela řada událostí, které s ústupem fronty nutně souvisely. (5) Už na podzim roku 1944 začalo Bělovsí projíždět na různých povozech mnoho vystěhovalců, tzv. "národních hostí". Dne 12.1.1945 byla zahájena ruská ofenziva ve Slezsku. Až v Bělovsi bylo slyšet dunění. Přes Běloves nejdříve začali prchat čeští nasazení dělníci z frontových oblastí. Jeden z nich si přivedl zajatkyni Rusku, v civilu učitelku. 22.4. měli v kostele ohlášky jednou za třikrát. (Jinak se skrývali na půdě v domě svých rodičů) (M.B.).

Německá armáda ustupuje, křižovatka "U Dědků"	Spojovací tank mezi frontou a štábem generála Schörnera

Od 15. ledna byl již organizován odsun uprchlíků po celých vesnicích. Jejich vozy byly očíslovány a na tabulkách byly uvedeny jména vesnic. Jedna žena nesla dítě na zádech a bylo zmrzlé. Dne 16. února byla fronta již 30 km za Broumovem. Uprchlíků bylo stále více. Náchodské tovární jídelny měly za povinnost vařit 3 000 obědů denně. Hlavní silnice byla často uprchlíky, dobytkem i vojáky doslova ucpána. Proto používali únikových cest i přes Březovou, Českou Čermnou a Dobrošov. Před Velikonoci bylo zahnáno velké stádo krav i na fotbalové hřiště, kde je naše ženy chodily ráno dojit (M.B.).

Uprchlíci u Čejpovy hospody na tehdy německém území

Od února 1945 to už byly pravidelné, stále se zvětšující transporty směsi uprchlíků a také v konečné fázi stahujících se německých vojsk, dle odhadů svědků až 5 tisíc denně. Byly to nepřetržité řady vozů, tažené ručně nebo vyzáblými koňmi, voly, kravami, naložené obilím, senem, peřinami, bednami a různým domácím zařízením. Mezi tím byla hnána stáda dobytka a ovcí. Stále častěji se proplétali mezi nimi vojáci s bojovou technikou. Přes Běloves prošlo také několik skupin ruských zajatců, hlídaných vojáky se psy. Okolí při hlavní silnici bylo průchozí přespávací stanicí. Zvířata byla na noc rozdělována po statcích. Všude samý nepořádek. Lidé k tomu jen bezmocně přihlíželi. Dne 8. 4. přijeli na bicyklech 4 vyzbrojení četníci - frontová policie. Za nimi přijelo dalších 25 četníků, které ubytovali v lázních. Po 15.4. ve Slaném, Žakši a okolí mají rodiny rozkaz být připraveny na vystěhování. Na selský povoz se musel naložit skrovný majetek 6 - 10 rodin včetně jídla na tři dny. Jeden z běloveských občanů si odpykává trest - prý už byl milionářem. V jeho trafice u něho ještě ke konci války německá kriminální policie udělala šťáru. Co všechno od něho odvezli! Látky měl schovány až v kanále, ve studni likéry a našli mnoho vkladních knížek (M.B).

Tank "Na Silnici" u Kousalů

Zjara narůstala silná aktivita komunistů, ale i občanských skupin. Přibývalo sabotážních akcí. Například dne 27. dubna vyhořel nad obcí dřevěný vojenský srub, prý od kamen. Němci se velice báli. Vlaky z opatrnosti před lokomotivou tlačily 1 - 2 prázdné vagony. V Malém Poříčí v úseku od "Železňáku" k Náchodu ilegální komunistická skupina několik dnů před 9. květnem rozpojila koleje a podařilo se vlak vykolejit. Než to bylo opraveno, na několik dnů byla přerušena doprava a tím i možnost odsunu německých vojsk od broumovského výběžku. Též cesta od Hronova byla 9. 5. zatarasena. Obránci barikády nepouštěli domů ani vracející se zajatce z rajchu a ubytovali je v blízkém hostinci (17). Němci tak byli nuceni ještě 9. května v noci hledat jiné cesty k útěku přes Slavíkov, Babí,do Náchoda a potom dál k Američanům.

Už v průběhu dubna změnila tvář obce stavba záseků (barikád). To ovšem bylo nařízeno německými úřady a bylo zamýšleno pro zpomalení postupu sovětských vojsk.Tyto záseky na cestách prováděli nuceně nasazení naši občané u skály pod Kašparákem. Další podobná barikáda pak byla ještě mezi řekou a zdí fotbalového hřiště a konečně na rozhraní Bělovse a Náchoda (dnes u družstevních domů). Na práce byli nahnáni i úředníci a obchodníci z Náchoda. Naše šestnáctileté chlapce posílají úřady na Moravu kopat zákopy.

Začínají ustupovat těžké zbraně. Dělo pod skálou Kašparáku

Zástupci dosud ilegálních politických stran a odboje začali připravovat Revoluční národní výbor, který se sešel v Bělovsi 28. dubna. (5) Okamžitě byl připravován plán evakuace žen, dětí a starců včetně raněných. Pro případ evakuace byli lidé vyzýváni, aby každý měl přichystáno v batohu jídlo a to nejnutnější na sebe. Skutečně, když došlo k boji, rodiny utíkaly do lesů přes Babí až do Kostné hory. Z vísky pak lidé šli do Montace, někteří až do osady Polsko a na Dobrošov. V řadě případů utíkali až na poslední chvíli a s holýma rukama.

Zásek pod skálou Kašparáku

Začaly se vyrábět zápalné láhve s acetonem. Mezi tím někteří účastníci odboje sehnali zbraně od Todtovy organizace ze stavebního vlaku a pracovní hasičské stejnokroje. Bylo totiž známé, že němečtí důstojníci nebudou chtít odevzdat zbraně nějakým civilistům. Pro první vojenskou jednotku byly na kroj přišity trikolory. Velitelem revoluční jednotky byl obecním úřadem v Bělovsi jmenován poručík Jindřich Řezníček.

Zásek u fotbalového hřiště>

Teprve dne 2. května ohlásilo naše rádio smrt Hitlera.(28) Ani nikdo nevyžadoval vyvěšování černých praporů. Německé peníze přestaly platit, byly přijímány jen protektorátní. Místní Němky zuřily, jejich peníze v obchodech nikdo nebral a skrovné zboží se před nimi schovávalo pod pult. V Zákoutí byl nalezen jeden zastřelený německý voják. Sokolské rodiny hostily šest politických vězňů, bývalých čs. důstojníků. Byli celí zesláblí a špinaví po putování ze zajetí. Hladových utečenců bylo mnoho. Jen za dva dny se upeklo vBenešově pekařství 400 chlebů. To ale jen díky tomu, že měli staré zásoby uhlí a selskou mouku. V noci z 8 na 9. května se proud utečenců a vojska vůbec nezastavil k přenocování. Ještě jeli přes ves Vlasovci, většinou Ukrajinci, co se dali k Němcům. Dali lidem bedničku mýdla. Také od nich získala obecní kancelář pěkný psací stroj. V písníku na německé straně se zastřelil vysoký německý důstojník.

Zásek na rozhraní Náchoda a Bělovse

Ke konci války byly několikrát denně hlášeny letecké nálety, sirény houkaly. Bylo nařízeno skrýt se do sklepů. Většina domů u řeky však sklepy vůbec neměla. Zbýval jen útěk do lesa. Možné nebezpečí se však Bělovsi vyhnulo. Továrnu Katzau na Babí, sídlo Lufthanzy, od začátku roku hlídali staří němečtí chlapi z Volksturmu. Chodili cvičit a učit se ovládat panzerfausty (25). Naproti továrně ve skále byly vyhloubeny čtyři 50 m dlouhé, uvnitř spojené tunely, které měly sloužit jako protiletecké kryty pro dělníky. Také zde na silnici od Hronova byly vybudovány záseky z dřevěných kulatin. V továrně se však téměř nepracovalo, neboť nedostávali od vybombardovaných dodavatelů potřebné součástky. V sobotu, 5. května byla již zřetelně slyšet těžká dělostřelba. Dopoledne naši obsadili továrnu a chtěli na Němcích zbraně. Ti jim sice zbraně vydali, ale bez nábojů. Uzavřeli se v továrně a volali na pomoc vojsko z místní posádky (19). To přijelo, rozehnalo dav a naše revoluční hlídky uprchly přes kopec k Babí a dál do Náchoda.

Odpočívající Němci u Kašparovy kovárny	Fronta se hroutí, Němci odvážejí těžké zbraně

Společně s členy ilegálního Národního výboru začaly být hledány cesty, jak se urychleně spojit s ruskými postupujícími jednotkami, aby nedošlo ke střetu mezi našími lidmi. Je třeba si uvědomit, že Sověti postupovali delší dobu přes německá území a vojáci nebyli psychologicky připraveni na to, že po překročení hranic se ocitnou opět mezi Slovany. Očekávali neochotu a zášť, jako u německého obyvatelstva. Z těchto důvodů byli na území Kladska vytypováni lidé, kteří byli loajální a rovněž jazykově schopni sovětské velení na tuto skutečnost připravit.

Odvoz zabavené munice do pivovaru, Němci ještě ustupují	Pásová motorka - chlouba motorizované pěchoty

Pro tyto účely bylo navrženo styčné heslo "Praha" s protiheslem "Moskva". Zde se velmi angažoval běloveský bývalý legionář Jindřich Kašpar, jinak člen ilegálního Okresního národního výboru. Je známo, že se v okolních obcích vytvářely také revoluční hlídky, ale vzájemná spolupráce zde nebyla záměrně z obavy z prozrazení dosud koordinována. I mezi jednotlivými příslušníky místních skupin probíhala komunikace například na fotbalovém utkání, při čemž se jednotlivé osoby mezi sebou navzájem funkčně ani neznaly (5).