LÁZEŇSKÁ ČINNOST

Zeptejte se Pražáka nebo Ostraváka znalého světa a mořských pláží: "Znáte Náchod"? "Ale ano, to jsou náchodské véby, damašky, taky pneumatiky, ale určitě tam jsou lázně - Běloves jim říkají". Ale dobrá kyselka (8), pramenící z permského útvaru pohraničních kopců byla známa již za 30 leté vojny. Že pramen byl znám již dříve, je doloženo v pramenu (12), kdy slavný vojevůdce Albrecht z Valdštejna si již v roce 1633 nechal mimo jiné do svého ležení v Kladsku poslat "několik lahvic kyselky z Bílovce". Obdobně ve stejné době již byly využívány prameny v blízké Chudobě. Tato minerálka má lahodnou chuť a existují záznamy taktéž o jejím používání různými vojevůdci při vojenské činnosti v okolí. Delším skladováním a převozem však voda ztrácí vlivem většího podílu organických příměsí na kvalitě. Poláci se založením lázní již koncem 16. století dnes úspěšně chlubí a komplex, i když stavebně značně zastaralý, v současné době udržují v dobrém stavu a dále rozšiřují.

O lázních v Náchodě je zmínka již v 15. století (2/I). Jednalo se však o očistné koupele a činnost lazebníka, který měl lázně na starosti, byla spojována s činností holičskou (bradýř) i s léčením. Jednalo se například o "pouštění žilou", trhání zubů a jiné trápení."Zámeckou čeleď měl omývat darmo"(myšleno zadarmo, obvykle v rozmezí 14 dnů). Dokonce lazebník podával pro občerstvení nápoje i jídlo. Jeho žena obvykle měla na starost ženskou část obyvatelstva. Přesto nebyli uznáváni jako plnohodnotní měšťané. Hlavně proto, že se v takových zařízeních mimo očisty a zábavy poskytovaly i jiné služby! Voda na mytí byla brána z Radechovky. Vrchností měl lazebník také zaručeno, že nikdo jiný v okolí dvou mil nesmí lázeňskou činnost provozovat. Toto nařízení pravděpodobně oddálilo zřízení lázní v Bělovsi. Vše se nakonec prosadilo především díky místním minerálním pramenům.

Dle pramenu (33) "byla známa studánka Jákobova v Bělovci už v roce 1750". Postupem doby lid z osvědčené zkušenosti začal přičítat pramenu léčivou sílu. MUDr. Vladimír Honl v (21) dává do souvislosti vědecky nedoložené, ale možné spojení minerální pánve od Jánských lázní (jediný teplý pramen v regionu), přes zaniklé lázně v Kuksu a Malých Svatoňovicích s lázněmi v Bělovsi a dalšími místy, jako je Chudoba, Dušníky nebo Polanica za tehdejšími německými hranicemi. Další zmínky o lázních z minulých století jsou pouze útržkovité.

Například svatoňovické lázně byly založeny mnohem dříve, než běloveské. Používání sedmipramenného zdroje kvalitní minerálky v souvislosti s náboženskou gloriolou zázračných uzdravení se traduje od roku 1715. Průběžně zde byly postaveny dřevěné budovy lázní s 24 vanami, s kotli na vyhřívání vody, poutní kaplí a nezbytným hostincem pro lázeňské hosty. Mimo léčení řady závažných chorob zde byly prosazovány metody vodoléčby bavorského faráře Sebastiána Kneippa, které spočívalo v otužování studenou vodou, ve střídmosti v jídle a napodobením jednoduchého života našich předků. V roce 1930 tehdy lázně již v držení obce vyhořely. Po rekonstrukci provozu byla instalována další léčebná zařízení, bazén, skotské střiky a podobně. Po válce byly doplněny saunou. Jejich funkce se však zúžila na očistné koupele, až v 80. letech docela zanikly.

Lázeňství v Bělovsi však vděčí především místním minerálním pramenům. Lázně byly v minulosti chápány jako jeden celek, ale pro lepší pochopení bude činnost rozčleněna na lázeňskou činnost a zřídla. Komplexně nebyly dosud popsány.

VELKÉ LÁZNĚ

Podmaňující, čarovný kruh jedinečných přírodních krás a historických pozoruhodností, kraj Boženy Němcové a Mistra Aloise Jiráska, obklopují lázně Běloves. Nemáme tady vzácné umělecké památky, jakými se může chlubit třebas Kuks. Byla tu samá chudoba, takoví "sedláci z Nemanic". Proto tu pro umění nebylo dost místa. Zato přírodního bohatství zde příroda nadělila vrchovatě.

Vydatný pramen byl na louce Šperlingovské pod Lazy (název kopce nad lázněmi). Nachází se ve výšce 347 m nad mořem (hlásala kdysi tabulka na kapličce). Dne 16.4.1818 pozemek koupil magistrátní rada v Náchodě, Jan Schmidt z Bergenholdu společně s náchodským hostinským Janem Macháčkem a zahájili zde stavbu lázní (ze staré pozemkové knihy IV. Folio l04) Letopočet 1818 je na portálu lázeňské budovy v přízemí. Dle pramenu (18) zde bylo 24 kabin, léčebná budova a hostinec na ubytování hostí. Hlavní pramen nazvali "Jakubský". Byla budována okázalá parková úprava lázní. Postupem času se zde vystřídali další majitelé. Za držení manželů Jakoubkových v roce 1834 převážně dřevěné budovy ze strany od Náchoda zčásti vyhořely. Byly však znovu vystavěny už ve zděné, empírové nynější podobě. V tomto období byl roku 1840 otevřen nový pramen "ostré vody", nazvaný IDA. Název byl dán na památku uzdravení těžce nemocné princezny Idy z Waldeck-Pyrmontu, pozdější manželky Jiřího Viléma Schaumburg - Lippe, která byla přivezena z Německa, aby zkusila minerální prameny jako poslední prostředek ke svému uzdravení. Během letních měsíců bylo uskutečněno až 4 000 koupelí. Doporučovaly se již také pitné kůry.

Od roku 1841 vlastnili lázně Antonín Berger, dále od roku 1843 Barbora Pelzerová, později, v roce 186l manželé Sequensovi. V roce 1864 už byl majitelem Angelis, ale to začaly válečné události a v roce 1866 nebyl zaznamenán v lázních ani jeden host. Teprve v roce 1868 byl proveden první chemický rozbor kyselky. V roce 1871 koupil lázně italský akademický malíř z Benátek, Jacopo (Jakub) Bonato. Původně přijel na náchodské panství na pozvání malovat obrazy. Za ně měl velice dobrý příjem. V kraji se mu zalíbilo a oženil se zde s Christinou Winterovou. Ta se ukázala být vedoucí silou v lázních. V té době nabyly lázně zvučného jména. Jmenovaná provedla řadu vylepšení pro ubytování hostů a provádění koupelí. Proto dala zřídit tehdy ještě dřevěné trubkové spojení z Jakubova pramene do hlavní studny, aby stačila kapacita vody pro koupele. Také byla zavedena pravidelná lékařská služba. Náchodský lékař Jeroným Kodym zde začal uplatňovat novou léčebnou metodu. Při koupelích sázel skleněné baňky na tělo.


Byla vyznačena řada vycházkových tras po okolních lesích, kde se návštěvníci mohli do sytosti nadýchat čistého vzduchu, který byl už tehdy doporučován jako součást léčby. Nad cestou byl zřízen se souhlasem souseda Jiráska (dnes kolem vily a dále k lomu) pěkný, oplocený park s lavičkami. V tehdejší březině dala zřídit paní Bonatová promenádní cestičky, stolky a lavice pro odpolední siestu lázeňských hostí. Těsně nad cestou asi v úrovni dnešní kotelny byl ještě jeden bezejmenný pramen. Byl obezděn, ale nepoužíván. Za lázněmi k lukám, směrem proti proudu byl už také navrhován ochranný násep. Nebyl však zhotoven a to se v nedávné minulosti při povodních na provozu lázní vymstilo.

Jakub Bonato trávil letní měsíce v Čechách. Na zimu jezdil za svým povoláním do slunné Venezie. Získal náchodské občanství a byl také velkým přívržencem nově vznikajícího Sokola v Náchodě. Od roku 1881 převzala lázně (prý velmi hezká) dcera Marie, provdaná Dvořáková. V té době jí byl povolen omezený prodej minerální vody a zavedeny slatinné (rašelinné) lázně. Rašelina se dovážela ze Sejřav v České Čermné. Odtud ji vozili také do tehdy německých lázní v blízké Chudobě a Dušníkách.
V lázeňském parku se konávaly časté koncerty posádkových hudeb z Josefova a Hradce Králové. Nejvýznačnějším hostem byl v té době broumovský opat, jehož slavnostní příjezd se spřežením čtyř bílých koní býval znamením k zahájení sezóny. K těmto účelům byly také pod strání postaveny konírny, které sloužily i pro dopravní koně až do roku 1948.

V roce 1887 byly lázně zakoupeny manžely Radešínskými. Zanedlouho v roce 1893 lázně získalo devítičlenné družstvo, tzv. konsorcium, složené z náchodských občanů. Jako majitelé zde postavili zděnou budovu nad pramenem Ida, dále zděnou otevřenou kolonádu směrem k hostinci. V parku byl postaven dřevěný krytý hudební pavilon se zvýšeným prahem. K lázeňskému domu směrem k hranici postavili zděnou budovu, kde v přízemí byly vybudovány uhličité koupele a v prvním patře hostinské pokoje. Vedením lázní byl pověřen MUDr. F.V. Klenka.


V roce 1900 získal lázně do vlastnictví proslulý bakteriolog a univerzitní profesor Lékařské fakulty University Karlovy v Praze MUDr. Ivan Honl (narozen 23.4.1866). Zvláštní pozornost věnoval tuberkuloze. Byl iniciátorem založení Masarykovy ligy proti tuberkuloze. Společným vlastníkem byli ještě MUDr. Stráník, primář všeobecné nemocnice v Náchodě a Karla Mutschlerová. Ta po roce odstoupila ve prospěch MUDr. Stráníka. Ten po pěti letech též odstoupil. S úspěchem se zde léčil revmatizmus, dna, ischias, ženské a cévní choroby. Pitné kůry a uhličité koupele společně s horkou rašelinou byly vysoko hodnoceny význačnými lékaři. Chloubou lázní bylo, že se hosté obvykle každoročně vraceli k letnímu pobytu, aby tak načerpali nové zdraví v našem krásném a zdravém kraji. Lázeňští hosté, rybáři si mohli po dohodě s nájemcem lovu na Metuji i zarybařit. Sezóna v lázních začínala obvykle 1. května a končila 30. září, později až 31. října. Teprve po roce 1950 se termíny prodloužily a několik let zde byl i celoroční provoz.

V roce 1905 MUDr. Ivan Honl nechal postavit nad lázněmi, ve svahu kopce Lazy vilu "Panzinku" (dle jména dobrého přítele pana Zinka). Byla využívána pro vážené hosty a majitel zde také bydlel. Jako milovník vojenské historie zde shromáždil unikátní sbírku zbraní a obrazů od středověku až po zbraně z války v roce 1866. Sbírka byla roku 1959 předána do Okresního muzea.

Obecní zvonička a vila Panzinka

Zadní část parku patřila původně mlýnu. Později pozemek profesor Honl odkoupil a nechal zde zřídit kurt na jeho oblíbený tenis a ruský kuželník. Profesor se o lázně jinak moc nestaral, neboť byl odborně činný na Karlově universitě v Praze. V lázních hospodařili správci. Majitel si sem jezdil vždy na několik dní odpočinout, zahrát tenis a pobavit se. Ale přece stačil zmodernizovat stávající léčebné zařízení, nechal instalovat litinové vany se schůdky a také se mu podařilo zvýšení prodeje lahodné minerální vody. V době I. světové války v létech 1914 - 18 byl provoz lázní přerušen a objekt změněn na vojenský lazaret.

Vyprávělo se, že byl velmi šetrný. Při svých toulkách za bakteriemi našel u rybníka Figury vysypané použité hřebíky. Nechal je sebrat a všechny narovnat. Každý kutil však dnes ví, že takový hřebík je k ničemu. Po několika ranách se obvykle znovu ohne.

Syn majitele MUDr. Vladimír Honl, vlastním lékařským zaměřením ženský lékař, převzal lázně v roce 1931. S velkým mladickým nadšením se pustil do práce. Rozšířil nebo zavedl nové léčebné metody jako je diatermie, léčení horským sluncem, soluxem, včetně vibračních masáží. Po odeznění následků hospodářské krize byla rozšířena v lázních kapacita koupelí a byla zde léčena celá paleta chorobných stavů. Byly ještě zavedeny výplachy střev, přísadové jehličnaté koupele a byl kladen stále větší důraz na léčení klidem a zdravým ovzduším.

Stará kolonáda v lázních

Protože ubytovací kapacity nestačily, dal majitel v roce 1933 postavit dvoupodlažní budovu, na tu dobu moderně zařízenou, s teplou vodou v každém pokoji a vestavěnými skříněmi. Byla vystavěna nová kotelna s vysokým komínem pro účely centrálního ústředního vytápění a pod cestou k lomu nové garáže. V přízemí nové budovy byl zaveden provoz s rašelinou, masážemi a skotskými střiky. V obou vrchních podlažích byly zřízeny pokoje pro hosty. Mezi tím v roce 1936 profesor MUDr. Ivan Honl v Praze umírá.

Ubytování hostů v lázních zdaleka nepokrylo požadavky zájemců. V tom vědomí postavil tehdejší starosta obce Josef Jirásek nad lázněmi blíže k Montaci už v roce 1904 stylový, jednopodlažní dům s pokoji pro hosty. Nazval ho "U Přemysla oráče". Mnoho lidí v Bělovsi při stavbách rodinných domků už také počítalo s možností poskytování letních bytů pro lázeňské hosty.

Od roku 1937 byl dalším ordinujícím lékařem ustanoven MUDr. Baxa a od roku 1940 ještě MUDr. Stanislav Pavel a MUDr. Jiří Joachym. Kolem Dr. Baxy se během okupace sdružovalo hodně vlastenecky smýšlejících lidí. Scházeli se v lázeňské restauraci a po jejím zabrání roku 1943 pro Hitlerjugend, v hospodě u Hejzlarů. To už nebyly legrácky. O politickém dění přinášel zprávy redaktor Zachoval a Jeništa, znalý francouzštiny. V rozhlase se tehdy dalo lecos zachytit. Scházela se tam také skupina kolem bibliotékáře Bohumila Polana, další debatní kroužek vedl bývalý člen pražské městské rady, Václav Štěpánek a v neposlední řadě zde působila skupina kolem vrchního ředitele ministerstva dopravy, Františka Jaroše. Prostředníkem býval ochotný MUDr. Honl, takže všechny skupiny měly nejčerstvější zprávy, co se děje na frontě a podobně. Po celých šest let se také na Náchodsku skrýval básník Konstantin Biebl. Nikdo se tehdy neptal, čím kdo byl. Všechny politické strany padly a všichni se cítili bratry.

V roce 1944 byla majiteli povolena výstavba přízemní budovy "Pavel" (od kapličky směrem ke splavu), kde bylo instalováno 10 van na uhličité koupele. Po válce zde byl zřízen sklad (celá budova byla v 60. letech zbourána). To už byla v lázních umístěna německá vojenská posádka a provoz byl citelně omezen. Duší lázní a pravou rukou MUDr. Honla byla Marie Lívorová.