I. REPUBLIKA
V roce 1925 se jednalo na obecním zastupitelstvu o trvalém uctění památky našich padlých spoluobčanů za I. světové války. Bylo utvořeno "Komité" za účelem uskutečnění sbírky na materiál a organizaci výstavby zamýšleného pomníku. Kámen byl přivezen z lomu pana Jiráska od Dračí díry. Dne 20.10. 1925 byl v parku naproti sousoší sv. Trojice za zvuku hymny slavnostně odhalen pomník s deskou se 40 jmény padlých spoluobčanů. Zúčastněné spolky pokládaly věnce. Také účast obyvatel a školní mládeže byla velká. Pod pomníkem byla uložena skříňka s pergamenovým listem. Kolem památníku byly vysazeny okrasné stromy a smuteční vrba. Později byly na desku připsány 4 jména padlých za II. světové války.
Další velkou slávou byl příjezd prezidenta - osvoboditele T.G. Masaryka na jeho okružní cestě po kraji. Vítání se uskutečnilo dne 11.7. 1926 na státní silnici. Celá obec byla ve slavnostním hávu a u domu čp. 79 (na křižovatce u Kousalova statku) byla postavena slavobrána s nápisem "Buď vítán prezidente náš". K tomu jásot, fábory a špalír - na jedné straně ženy, na druhé muži. V čele byl samozřejmě starosta, hasiči, četníci a hrála hudba kapelníka Martínka.
Nebyla to vždy jen sláva, ale i starosti. Dne 4.7. 1929 přišla od západu větrná smršť, které padlo za oběť mnoho ovocných stromů, zvednutých střech, ploty byly mnohde odneseny a rozmetány. V Montaci byly mnohé statné smrky zpřeráženy a celá "slaďáková stráň" vykácená (místo uvnitř Montace, kde starší muži hrávali též karty). Celkový dojem byl hrozný. A hned bylo co opravovat. V té době se začalo hodně stavět - hlavně rodinné domky. S tím se zvýšil i počet nastěhovaných obyvatel. Nebyla to ovšem jednoduchá záležitost. Občan, který chtěl bydlet v obci, dostal nejprve příslib. Obvykle bydlel u někoho v nájmu. Po roce i déle mu teprve bylo uděleno tzv. "domovské právo" a vystaven "Domovský list". Do té doby nesměl v obci ani volit, natož stavět. Elektrický proud si nechali občané zavádět při stavbě nových domků. Ve starších chalupách se svítilo stále petrolejem a elektrifikace se protáhla až do konce války.
Důsledky celosvětové hospodářské krize v roce 1929 se v obci projevily nedostatkem práce a tím i výdělků. Po roce 1930 se již tolik nestavělo, neutrácelo v hospodách i na zábavách. Již popisovaný 50 % výkyv v dávkách ze zábav po několik let ohrozil obecní rozpočet. Protože se v obci vyskytlo mnoho žebrajících osob, rozhodlo obecní zastupitelstvo zavést almuženky. Na hotovosti tak bylo rozděleno v roce 1934 celkem 1 300 Kč. Při tom se ještě ze státních prostředků rozdělovaly brambory, cukr a chléb. Sociální komise uspořádala pro chudé děti vánoční nadílku.
V roce 1934 se projednával zajímavý projekt. Vzhledem k malému stoupání a celkově ke kratší vzdálenosti měla vést přes Běloves silnice do Březové, České Čermné a dál na Borovou. Pro neutěšený stav státních finančních prostředků však zůstalo jen u projektu. Byla nakonec jen upravena stávající cesta přes Lipí a Dobrošov. I přes všechnu nouzi bylo v obci zavedeno z obecních prostředků automatické osvětlení, v roce 1935 provedena kanalizace kolem domu čp. 119 a také byla vydlážděna cesta od náchodského katastru v délce 866 m a šíři 5,5 m. Současně bylo povoleno vydláždění vjezdu do mlýna panu Chmelařovi na jeho náklad.
Dřívější volby a jejich výsledky nejsou v pamětní knize zaznamenány. Později je pouze uvedeno, že v roce 1935 se konaly volby do Národního shromáždění, Senátu, zemí a okresů po celé republice. Dne 29.5.1938 se pak konaly volby do obecního zastupitelstva. V roce 1936 z nařízení Okresního úřadu v Náchodě byl na razítkách obce zrušen státní znak a nahrazen znakem zřídla. Začalo být oficiálně používáno názvu Lázně Běloves. Bylo uvažováno o návrhu žádosti na Statut lázeňského města. V tomto roce se také iniciativně objevují pohlednice s podtextem "Lázně Běloves u Náchoda". Přes všechnu snahu byl výsledek negativní.
V důsledku vojenských opevňovacích prací bylo stavební podnikání podmíněno povolením vojenské správy. V roce 1937 začal být směrován všechen stavební materiál na stavbu opevnění. Proto ochabl stavební ruch i u soukromých osob. Zato válečná psychóza nabývala stále větších rozměrů. Z nařízení okresní správy musely být v obecním domě zřízeny dvě místnosti pro 6 mužů uniformované státní policie. Dále bylo nařízeno v každém domě zřídit domácí lékárničky a byl doporučen nákup plynových masek, jakož i konzerv na 4 - 5 dnů, pro případ náhlého napadení a přerušení zásobování. Jako by válka nebyla na spadnutí, žádal obchodník Antonín Hurdálek o zřízení benzinové stanice. Byla projednána letopisecká komise ve složení Jaroslav Škoda a Karel Zelený. Tajemník připravoval rozpočet obce na příští rok. Celkem běžná rutina.
OKUPACE
Jako každá válka, přinesla i tato množství nemocí, boláky či nežity. To vše z nedostatku vitamínů, používání umělého margarínu a jiných vymožeností doby. Lidé měli poruchy trávení a nadýmání ze špatného chleba. Vzniklým "voňavým" následkům se přiléhavě říkalo "pochlebování". Značně se rozšířily nemoci jako spála a záškrt. Strach, nouze a fronty na potraviny, to vše vyvolalo zvýšení cen. Začal být nedostatek paliva. Občané dostali jen polovinu přídělu uhlí, než žádali. Bylo zavedeno tzv. řízené hospodářství a jako první byly zavedeny lístky na mýdlo. V továrnách z důvodů nedostatku energií byla omezena práce na 32 hodin týdně.
Německá policie, lidově posměšně nazývaná "Schuppo" (Schutzpolizei), začala zatýkat především komunisty a židy. (Z té doby se používá rčení : pošleme Tě šupem...). Sedlákům - myslivcům byly odebrány kulové zbraně a v omezeném počtu nechány jen brokovnice. Příslušníkům české policie byly ponechány jen pistole. Byly zrušeny celní hranice mezi Říší a Protektorátem. Osobám, denně přicházejícím do zaměstnání, byly vystavovány zvláštní propustky, tzv. "Durchlassteiny". Bylo nařízeno přísné večerní zatemňování veškerých světelných zdrojů. Reflektory na kolech, motocyklech a autech mohly mít jen úzké průzory. To vše z obavy před nočními nálety. Proto také byla na obecním domě zřízena v roce 1940 siréna na vyhlašování poplachů. Velitelem Civilní protiletecké ochrany (CPO) byl jmenován Josef Škoda a Jan Pultr. Ti v celé obci kontrolovali zatemnění, protipožární pomůcky v domech jako textilní plácačky na udušení ohně a bedny s pískem a měli za úkol v případě náletů organizovat úkryt obyvatelstva. Ale jaký úkryt na vesnici. Zbývalo jít jen do mělkých sklípků, ale spíše do blízkého lesa. Ještě, že neměla německá vojenská mašinerie dost vlastních lidí, tak to také lidé v obci nebrali moc vážně.
Ve vsi je stále živo. Obec koupila nové kostky a nechala vydláždit cestu přes vísku do lázní. Začíná se provádět oprava regulace řeky za hořejším betonovým mostem. Tam totiž povodeň v roce 1939 vytrhala těžké kameny ze břehu řeky v délce nejméně 100 m. Válečná léta byla vůbec poznamenána vrtkavým počasím. V zimě roku 1940 byla velmi krutá zima. Teploty klesaly až na - 28° C, napadla spousta sněhu a musely být vyhlašovány všeobecné povinnosti na odklizení sněhu. Zúčastnit se museli všichni muži od 18 do 60 let. Místy byla doprava úplně znemožněna. Na ovocných stromech mráz napáchal nedozírné škody. Podle soupisu (na což si Němci velmi potrpěli) bylo zničeno na 53 % stromů. Měsíce červenec a srpen byly zase velmi deštivé, což mělo zase vliv na opoždění žní a množství úrody.
Němci byli na organizační záležitosti pedanti. Sepisovalo se vše. Díky tomu také víme, že v obci bylo například 40 koní, 92 prasat, 175 kusů hovězího dobytka a 134 koz. Byl vyhlášen zákaz volného prodeje obuvi. Občan si mohl koupit jen dva páry ročně. K tomu účelu byly vydány tzv. šatenky. Vyjadřovaly 100 bodů na osobu a rok. Každé prádlo bylo ohodnoceno určitým počtem bodů.
 |
I v hospodách bylo jídlo na lístky a k tomu pátek byl vyhlášen jako bezmasý den. Za lístek 250 gramů vepřového masa ale bylo možno dostat 500 g koniny. Pro nemocné děti byly vydávány lístky s odlišnou barvou a větším přídělem. Pro představu lze uvést tehdejší ceny : pivo 3,20 Kč, mouka 3,10 - 4,15 Kč/kg, cukr 6,70 Kč, máslo 35,30 Kč, mléko 2,10 Kč/l, brambory 0,50 Kč/kg a chléb 2,80 Kč za jeden kilogram. To jsou ceny z roku 1940. Do konce války se ovšem několikanásobně zvýšily. Byl také vyhlášen zákaz přímého prodeje mléka u rolníků. Obec ze svých prostředků musela vytvořit tzv. "chudinský fond". Spolek Havlíček sehrál v uvedeném roce 8 a Osvěta 6 divadelních představení. Zbývala knihovna a nějaké to fotbalové utkání, aby se alespoň na krátkou dobu mohlo zapomenout na trudné časy.
Rok 1942 se ohlásil opět velkými mrazy a spoustou sněhu. V obci nebylo pamětníka, který by takovou spoušť pamatoval. Opět musela být vyhlášena pracovní povinnost na odklízení sněhu. Tenkrát zapadly u Václavic dvě lokomotivy do závějí a na dobových fotografiích jsou zvěčněny závěje až po střechy. Německé úřady také zakázaly vstup do lesa, zřejmě z obavy podpory partyzánů. Kdo chtěl jít sbírat roští na topení nebo jít na borůvky, tak musel mít legitimaci za 5 Kč. Teprve tento rok bylo zrušeno stanné právo, trvající od začátku války. Hospody k všeobecnému uspokojení mohly mít zase otevřeno do 24 hodin. Ale zase začal být nedostatek kuřiva. Před trafikami se vytvářely fronty a každý kupující musel předložit mýdlový lístek. Později byly zavedeny tzv. "tabačenky. Ale stejně se s cigaretami čachrovalo. Zvláště ti, kteří nekouřili, vyměňovali cigarety za jídlo.
V létě byly zavedeny požární hlídky za účelem zamezení škod eventuálními požáry stodol s úrodou a stohů slámy. Dne 31.8.1941 ve Welzelově skladu vznikl požár uskladněného benzinu (736 sudů). V místech od současné prodejny Stavebnin až za Uhelné sklady byl rybník Figury. Zmíněné skladiště bylo umístěno od kolejiště nádraží blíže Bělovsi. Přesto, že zde byly hlídky v černých gestapáckých uniformách, požáru nezabránily. Výbuchy večer vzbudily snad celou Běloves. Sudy s hořícím benzinem létaly až do řeky. Ještě druhý den nebyl požár úplně uhašen. Vypráví se, že sami Němci benzin rozkrádali pro soukromé čachry a když měla přijít revize, tak sklad jednoduše podpálili. Vypráví se také o sabotážní akci běloveského občana, ale tato verze je vzhledem k ostraze nepravděpodobná. Situace se přiostřila a Gestapo okamžitě začalo jako potencionální viníky zatýkat české občany. Bylo zatčeno celkem 71 občanů, z poloviny židů, dále komunistů, sokolů a legionářů. Z původně 120 podezřelých bylo zatčeno celkem 71 občanů, z poloviny židů, dále komunistů, sokolů a legionářů. Majitel skladu byl popraven. Po válce se k sabotáži přihlásilo dokonce několik osob (SOA Zámrsk, MLS H.K.).
K obchodníkům a továrníkům židovské příslušnosti, pokud nebyli již dříve zavřeni, byli nasazeni němečtí správci. Ti ovšem vedli živnost tak, že musel být vyhlášen bankrot. Židy pak posílali do ghet a koncentračních táborů. Jejich majetek samozřejmě zabavili ve svůj prospěch. Tak například dopadl textilák Hitschmann a jeho továrna na rozhraní Bělovse a Náchoda.
Život v obci ovšem šel dál. V lázních se konal velký koncert Kolínské Kmochovy hudby, hrála se divadla, ale také v obci řádil záškrt a už v září padal první sníh. Mletí mouky pro zemědělce mohlo být prováděno jen v určité dny, za dozoru zástupce Obecního úřadu. Provoz Kampeličky v místnosti obecní kanceláře byl povolen v sobotu. Z nařízení okresního úřadu měl být zaveden v obci veřejný rozhlas a v každém domě musely být instalovány elektrické nebo mechanické zvonky. Rozhlasové zařízení s německou pečlivostí bylo zavedeno, ale vysílání bylo plně v rukou Němců. Po zvláštní lince z města se obcí na několika místech z tlampačů rozléhalo řvaní náchodského "Goebbelse" Zítka, Němci řádně prověřeného. Byly především vyhlašovány zprávy o vítězství německých vojsk, eventuálně letecké poplachy. Také byla s konečnou platností povolena stavba nové benzinové čerpací stanice panu Hurdálkovi v čp. 120. Jedna však už dříve stála přes silnici u obchodu pana Dědka. Byla zřízena funkce obecního metaře, kteroužto vykonával Matěj Mrština.
V domech, kde vlastnili silnější radiopřijímač, se poslouchal Londýn, méně už Moskva. Nepomáhaly hrozby a tresty německých úřadů. Dobré zprávy o situaci na frontě kolovaly od úst k ústům při dodržování opatrnosti. Vzrůstalo ovšem donášení a náznaky kolaborace s Němci. Nejstatečněji si počínal legionář Jindřich Kašpar. Znal rusky a od přijímače se ani nehnul. Zprávy pak předával restauratérovi Karlu Jarkovskému. V hospodě se to pak zaručeně rozneslo.
Předchůdcům dnešních tunelářů i vzorný německý pořádek umožnil "uklidit" fond VČE (elektrárenské společnosti) ve výši 62 305 Kč. Tato částka musela být odepsána z ročního vyúčtování. Při tom je zajímavé, že jak roční uzávěrky dokládají, nikdy ani v dalších letech nebyl rozpočet ztrátový. Po smrti starosty Hejzlara byl vytvořen z jeho pozůstalosti fond pro potřeby obce. I z toho musela být část ročně odváděna říšskému protektoru.
Rok 1942 začal sbírkou šatů a potřeb pro německé vojáky. Musela se upravit sokolovna pro vyučování 80 německých dívek, které od září byly z náchodského Beránku přemístěny do lázeňské restaurace. Také zasedací místnost v obecním domě musela být uvolněna pro vyučování. Průtrž mračen, která se strhla 29.5. tohoto roku, napáchala velké škody na osevu. Potůčky se změnily v dravý proud a brambory z Dobrošova byly odplaveny až do řeky. Nejvíce škod zaznamenal Jan Hejzlar. Ornice z pole u lomu mu odnesla voda až pod cestu z lomu. Úroda samozřejmě byla "v háji". Obecní úřad nařídil panu Šenfeldovi na Horním konci, aby upravil cestu k Březové, která po průtrži mračen byla také zle potrhána. Pro obecní kancelář bylo zakoupeno jízdní kolo, aby tak mohla být rychleji pořízena agenda a kontrola. Byly také zvýšeny dávky ze psů. Za jednoho psa tehdy majitel zaplatil ročně 16 Kč, za dva dokonce 24 Kč. Jinak se obecní rozpočet vylepšoval domovní a zemědělskou daní. Všechny prostředky, jak je zřejmé ze zápisů, zůstávaly v obci.
V uvedeném roce začala ještě větší nouze o potraviny. Mimo běžný prodej se vyměňovaly "pod rukou" za různé věci a látky. V té době už vejce stálo 8 - 10 Kč, mouka 30 - 50 Kč a cukr 80 - 100 Kč. Příděl brambor na osobu a rok činil 75 kg. Pro rozličné potraviny se jezdilo drahou i na kole do vzdálených vesnic. Lidé vozili chléb a jiné potraviny v ruksaku na kole až ze Solnice a jiných obcí. Věci načerno sehnané a draze zaplacené při návratu občas kontrolní orgány zabavily a ještě vymáhaly pokuty. Nutno ke cti České policie říci, že tento způsob mlčky trpěla. Německé úřady českým policistům také čím dál víc přestávaly důvěřovat. Pro nedostatek benzinu byla vozidla přebudovávána na dřevoplyn. Všechna stavební povolení se ruší. Po atentátu na zástupce říšského protektora Heydricha následuje stanné právo. Všechny kulturní podniky, jako divadla, zábavy a fotbalová utkání byly zakázány. Hospody mohly být otevřeny jen do 22 hodin, byly konány prohlídky bytů a legitimací na veřejnosti. Událost zapřičinila další vlnu vystěhování židů. Jejich majetek byl zapečetěn a později vyvlastněn. Mohli si s sebou vzít jen zavazadla do 50 kg. Z osob byla už jen čísla. Němci organizovali odvoz žen a mužů zvlášť, převážně do Terezína.
Rok 1943 byl poznamenán přípisem Okresního úřadu v Náchodě, aby byl projednán a uskutečněn návrh sloučení Bělovse, Babí a Bražce s městem Náchodem. Za přispění různých vlivných činitelů se věc nepodařila uskutečnit. Došlo k dalším omezením při výčepu piva, petrolej se mohl nakupovat jen pro domy, kde dosud nebylo zavedeno elektrické osvětlení a pro mladistvé od 1. února byly vystavovány tzv. "kennkarty", už úplně psané německy. Obecní chudí dostávali podporu z "chudinského fondu". Byly také shromážděny prostředky na dlažbu na horním betonovém mostě. V rámci pracovního nasazení byli dělníci firmy Lufthanza přemístěni do hronovské textilky, zřejmě z obavy sabotáží obeznámených pracovníků. Místo nich sem byla na výrobu leteckých motorů přemístěna řada dalších odborníků z celých Čech.
Přišlo nařízení o vyjmutí nebo zaplombování krátkých vln z radiopřijímačů, aby se lidé nedozvěděli o porážkách německých vojsk. Toto nařízení se však různým způsobem obcházelo a všichni se radovali " z jejich úspěchů". Radost snad jen pokazil pozdní mráz, který 23. května poničil většinu jarní zeleniny a osevů. Několikrát denně byly hlášeny nálety, sirény houkaly. Možné nebezpečí se však Bělovsi vyhnulo. Od 1.9. přišlo v platnost Goebbelsovo totální nasazení. Na půl dne musely jít k montážním linkám do Metallbauwerke u firmy Doctor i ženy z domácností. Říši pak měli zachránit při různých strážních službách strejci z "Volkssturmu".
Už v květnu 1944 byl pověřen Josef Vítek, bývalý politický vězeň, aby připravil Národní výbor v Bělovsi. Byl vybrán Václav Šedivý (stárek ve mlýně), Bohumil Škoda, Karel Kašpárek, Antonín Hurdálek, Antonín Ryšavý, Josef Fetter, Josef Bažant, Václav Šedivý (železničář), Bohumil Novák, Antonín Hodoval a Antonín Žid. Dle zásad konspirace se členové navzájem neznali, tak vše zůstalo v tajnosti. Jako by nic, konal se v lázeňském parku promenádní koncert místní hudby. I při té příležitosti se ledacos projednalo.
Konec války nelze vnímat jen jako boj u celnice 9. května. Tomu předcházela řada událostí, které měly vliv na život v obci. Už na podzim roku 1944 začalo přijíždět na různých povozech mnoho vystěhovalců, tzv. "národních hostí". Od února 1945 to už byly pravidelné, stále se zvětšující transporty směsi uprchlíků a stahujících se německých vojsk - až 5 tisíc denně. Byly to nepřetržité řady vozů, tažených koňmi, voly i kravami, naložených obilím, senem, peřinami, bednami a různým domácím zařízením. Mezi tím zajatci a celá stáda dobytka i ovcí. Náchod a okolí při hlavní silnici byl průchozí přespávací stanicí. Zvířata byla na noc rozdělována po statcích. Všude ohromný nepořádek! Lidé k tomu netečně přihlíželi, měli snad soucit jen k němým zvířatům.
 |
Nebylo uhlí, ani elektrický proud. Velmi často se vypínalo. Provoz většiny pekařství byl pro nedostatek mouky zastaven. Pro celou obec mohl péci jen pekař Kodýdek a z vlastní selské mouky i pekař Beneš. Počet vlaků byl ještě více omezen. Vlaky byly soustavně zpožděny a vždy byl nával!
Zjara nastala silná aktivizace komunistů. Přibývalo sabotážních akcí. Dne 27. dubna vyhořel nad obcí dřevěný vojenský srub, prý od kamen. Němci se báli. Vlaky z opatrnosti před strojem tlačily 1-2 prázdné vagóny. Zástupci politických stran a odboje začali vzájemně připravovat Revoluční národní výbor. Ten se sešel 28.4. v Kašpárkově dílně na ustavující schůzi. Předsedou byl zvolen Josef Vítek. Okamžitě byl připravován plán evakuace žen dětí a starců včetně zraněných. Začaly se vyrábět zápalné lahve s acetonem. Mezitím někteří účastníci odboje sehnali zbraně od Todtovy organizace ze stavebního vlaku a pracovní hasičské stejnokroje. Pro první vojenskou jednotku byly na kroj přišity trikolory. Velitelem byl 5. května jmenován Jindřich Řezníček.
V sobotu, 5. května přiběhl pan Kašpárek s pistolí v ruce na Obecní úřad se zprávou, že už to "prasklo". Alois Holub přivezl nějaké zbraně. Byl dán návrh na odzbrojení německé posádky, která asi v počtu 150 mužů sídlila v lázních. Velící major však odmítl složit zbraně a jeho vojáci zaujali kolem lázní kruhovou obranu. Pro nedostatek zbraní z naší strany bylo od akce upuštěno. Několikrát byl 6.5. přerušen silný kabel, který se táhl od fronty až do Velichovek, štábu generála Schörnera. V německé armádě vládla úplná dezorientace. Vojenské jednotky tryskem projížděly přes Běloves a 8. května bez boje opustila německá posádka obec. Ten den ještě zasedal Revoluční národní výbor. Byl rozšířen o další členy - Bohumila Obsta, Josefa Čmelíka i o Josefa Škodu mladšího i staršího. Další vývoj situace je podrobně popsán v titulu "Běloveské události roku 1945 očima svědků".
OBEC PO OSVOBOZENÍ
Ještě v květnu tr. byla ustavena tzv. "Jednota pro stavbu kaple v Bělovsi. Jejím představitelem se stal Antonín Žid. Byl vytvořen fond, kam postupně přispívali římsko - katoličtí věřící. Rok 1948 však zhatil veškeré snahy. Ke dni 15.11. 1945 byl proveden soupis všech vkladů, pohledávek a cenných papírů. Vklady všech občanů (tzv. "vázané vklady") byly zablokovány. Jejich výběr byl povolen jen na zvláštní povolení pro účely svatebních výdajů, úmrtí, vážnou léčbu, narození děcka nebo na nákup nového nábytku pro novomanžele. Do úřadovny MNV byl přijat další zaměstnanec Bohumil Císař. Později, 29.10. 1947, byla provedena výměna staré měny a všechny vázané vklady "padly".
Dne 26. května 1946 proběhly volby do Národního shromáždění. Nedlouho potom 4.7. byl zvolen nový MNV v čele s komunistou Františkem Semerákem. Zastoupení v radě nyní bylo následující - 8 komunistů, 8 národních socialistů, 5 lidovců a 3 členové sociální demokracie. Elektrorozvodné závody provedly znovuzřízení veřejného osvětlení. Ale to byly proti dnešním zářivkám stále jenom bludičky. Obec na materiál přispěla částkou 30 000 Kčs. Byla zahájena stavba "Metujského vodovodu". Množila se také šmelina. Dva občané proto byli zatčeni.
Ve dnech 5. - 9. 5. 1946 probíhají velké oslavy osvobození. Velký průvod se ubíral z Náchoda k Hejzlarově hospodě a odtud na poslední bojiště. U celnice pak byla odhalena pamětní deska. Účast krojovaných a civilních osob byla obrovská. To ještě Běloves nezažila. Skutečně v té době prosovětská nálada byla po prožitých nacistických zvěrstvech ohromná. Už smutnější byl pohled po dva měsíce na procházející velké skupiny Židů z Polska a Ruska, mířících do Palestiny. V lednu 1947 se koná valná hromada Svazu brannosti. Velitelem je jmenován Emil Schneider. Ve vzduchu už jsou cítit náznaky studené války.
Okresní národní výbor v Náchodě dal podnět k jednání o sloučení obcí. Běloveská veřejnost však vyjadřuje odmítavé stanovisko. Dne 31.10. 1946 je svolána veřejná schůze občanů. Na programu je jediný bod - "sloučení". Padají návrhy pro i proti. Zde už zástupci "Národní fronty" vytyčili podmínky a požadavky, jaké by měl vzniklý "velký Náchod" zajistit. Jednalo se především o zachování názvu Běloves, tehdy navrhovaný jako Náchod III. ,dále o získání prostředků na vybudování vodovodu a kanalizace, čekárny u železniční zastávky a bezplatné užívání studny Aleš. Rozhodnout mělo tajné hlasování občanů. Dne 27. dubna 1947 se volby zúčastnilo z 1.160 voličů 966 občanů. Pro bylo 381, proti 581 hlasů, tj. 61 %. Mě NV v Náchodě tehdy ohlásil, že na uskutečnění požadavků obce nemá dostatek finančních prostředků.
Začalo se zase stavět. Východočeské elektrárny společně s Teplárnou v Náchodě zakoupily pozemky od Josefa Karla a začaly na nich stavět byty pro své zaměstnance. Byly zavedeny poplatky z tanečních zábav a od 1.1.1947 byla ve všech pohostinstvích určena tzv. dávka z nápojů. Byla také zavedena dávka ze zastavěných ploch. Jen malou oplátkou byla zorganizována nadílka pro děti a podarování nemajetných, chudých občanů. V té době Václav Samek zboural chalupu čp. 85 na Horním konci (původně Kylarových, později Sakařových), kterou obdržel za pozemek u Slánského mostu. Naproti byl též stržen typický staročeský statek čp. 21. Byl taktéž úplně sešlý. Byla to také památka na první větev rodu Kačerů.
Rok 1948 zaznamenal růst hlasů pro Komunistickou stranu. Dvacátý pátý únor pak znamenal v každém případě přelom v životě lidí, ať už k lepšímu nebo k horšímu. Státní zaměstnanci byli voláni k prověrkovým komisím a byly jim kladeny otázky zjišťující loajalitu k režimu. Každý, kdo o něco žádal, například o povolení živnosti, musel mít nejprve osvědčení o státní a národní spolehlivosti. Žádat se muselo i o takové drobnosti, jako o nový občanský průkaz. Změnou utrpěl společenský i kulturní život. Byly odehrány jen 3 divadelní představení a vzpomínkový večer na prezidenty. Jen plesy měly všechny politické strany. Rezignovala však většina členů MNV. Velitelství Sboru národní bezpečnosti (SNB), které dosud sídlilo v obecním domě, bylo přestěhováno do vily paní Havlíčkové, čp. 267. Byla také zavedena národní správa na majetek politicky nespolehlivého občana.
Rok 1949 byl poznamenán dalším zlepšením. Od února byla konečně zavedena autobusová linka Bražec - Náchod - Běloves a zpět.Přišel také výměr na stavbu čekárny u železniční zastávky, která byla mimochodem zhotovena jsko poslední na celé trati Choceň - Broumov. Materiál prý bude dodán. Pracovní síly ale musí zajistit MNV. Proto byla vyhlášena pracovní povinnost mužů od 18 do 60 let. Každý musel odpracovat 8 hodin. V létě byla vydlážděna obecní cesta od mlýna k železniční trati. Opět brigádně. To už byla předzvěst známých "akcí Z". V obci byl vytvořen fond na výstavbu nové školy. Byla zorganizována sbírka na místní rozhlas. Dne 18.12. pak slyšeli občané první vysílání. Vysílací relace i s hudbou byly prováděny dvakrát denně, MNV ještě zakoupil pro Osvětovou besedu (ta po válce organizovala v obci různé kulturní akce) a pro školu projekční přístroj.
Potravin bylo stále málo a dosed byly prodávány na lístky. Pekařské služby pro celou oblast zajišťuje jen pekařství Karla Regnera v Malém Poříčí. Většina obchodníků a živnostníků zastavila nebo se úplně vzdala podnikání. Na tyto činnosti byly totiž uvaleny velké daně a byly kladeny další překážky. Konzumní Jednota převzala obchod Antonína Hurdálka, řezníka Bělobrádka a z textilní prodejny u Vojtěchů byl vytvořen konzum, též prodejna Jednoty. Zákazníci dostali od Jednoty knížky, v nichž se značil provedený nákup. Na konci roku pak dle záznamů v knížce byli odměněni obvykle nedostatkovým zbožím. Zdarma.
Přesto, že padly první návrhy na sloučení Bělovse s Náchodem už v roce 1919, pak v létech 1943, 1946 a 1948, zůstalo už málo sil víceméně nadiktované rozhodnutí zvrátit. Od 1. března 1950 došlo k citovanému sloučení proti vůli většiny obyvatelstva přesto, že obec samostatným hospodařením na vzhledu, čistotě a úpravě v minulosti jen získávala. Od roku 1933 vedl historické zápisy v Pamětní knize obce Běloveské tajemník Václav Linhart. Od roku 1938 až do 31.3. 1950 pak kronikář Bohumil Novák. V posledním zápise pak praví: "Co přinese budoucnost, to se neví, ale přeji obci, aby za přispění Velkého Náchoda dále vzkvétala ku jejímu prospěchu". Nyní je citovaná kniha společně se zápisy z jednání Obecního úřadu a albem dobových fotografií uložena ve Státním okresním archivu v Náchodě (u Vysokova). Sloučeny byly i další okolní obce a Běloves dostala pouhé strohé označení čísla Náchod V.
NÁCHOD V. (Běloves)
A život jde opět dál. V roce 1951 přišli muži v černých kabátech do bytu Antonína Hodovala. Manželka je bezelstně poslala za manželem do hospody U dvou lip, kde byl na schůzi KSČ. Padlo několik výstřelů a jmenovaného za předsednickým stolem postřelili. V roce 1952 je v obci po dlouhých přesvědčovacích akcích založeno Jednotné zemědělské družstvo (JZD). Do městských orgánů jsou zvoleni zástupci obce Eduard Dušánek, Antonín Ryšavý, Oldřich Samek, Bohumil Vavřečka a Václav Dvořák.
Ještě jednou byla úřadovna Obecního úřadu výrazně použita. Dnem 31.5.1953 skončila platnost potravinových lístků, staré měny a vyměňovaly se zde od 1.6.1953 nové peníze. Jeden den pevná měna, druhý den se dostalo za svazek tehdy platných pětadvacetikorun jen 10 rohlíků. A to byl asi po dobu jednoho týdne prodáván pouze nejnutnější sortiment. Pro připomenutí lze uvést, že na osobu se vyměňovalo 500 starých korun v poměru 1 : 5, takže do další výplaty měl každý jen 100 Kč na nejnutnější výdaje. Peníze uložené na vkladních knížkách se přepočítávaly v poměru 1 : 10 a kdo měl víc peněz doma, tak byly později také vyměněny, ale v poměru 1 : 50. Tímto rokem také skončil prodej zboží na potravinové lístky. Výčet by nebyl úplný, kdyby se v této souvislosti nepřipomněla "měnová odluka od Slovenské republiky". Na počátku rozdělení Československa byly obchodní vztahy pro nás značně nevýhodné. Odluka se uskutečnila 8.2.1993. Nové bankovky byly vyměňovány v průběhu týdne na všech poštách a peněžních ústavech v poměru 1:1. Drobné mince byly dány do oběhu dodatečně. Od té doby se zavedl označení Kč - koruna česká.
Se všemi žádostmi, hlášením o trvalém pobytu a hromadou dalších jednání se muselo do města. Však proto jezdil autobus! Je pravda, že v průběhu let se provedla v katastru obce řada vylepšení, nových staveb a dalších změn. Ty však už byly chápány neosobně a brány jako samozřejmost bez pocitu vlastního přičinění. Ani veselé či smutné příhody, týkající se bezprostředně obce nebyly nikde tak pečlivě zaznamenány. To bylo nějakých debat na lavičkách v lázních i kolem řeky. Sjížděli se sem na léčení hosté z celé republiky. Bylo zde možno zahlédnout moravské kroje, jeptišky i uhlazené pány a paní z velkých měst. Po tom už není také ani památky. Po likvidaci akciové společnost byl úplně zastaven lázeňský provoz. Lázně osiřely!
Až do roku 1990 působily jako pomocný orgán Mě NV tzv. "občanské výbory" č. 20. a 21. V lázeňské oblasti vedl jmenovaný výbor nejdříve Bohumil Lof, po něm Josef Zítko a Josef Novák. V části za tratí pak Zdeněk Slepička, později Jaroslav Vírava a Josef Šrůtek. Občanské výbory mimo projednávání daných úkolů svolávaly tzv. "hovory s občany", kde informovaly občany o práci a úkolech zadaných Mě NV a současně byly shromažďovány připomínky občanů k místním problémům. Vzešlé připomínky se však málokdy podařilo prosadit.
Po roce 1989 po změně politického uspořádání republiky byly Národní výbory zrušeny a nově ustaveny Obecní, Městské a Okresní úřady. Běloves byla uznána jako příměstská čtvrť Náchoda. (Podle současných zákonů je za obec považován celek, mající nejméně 3 000 obyvatel a Běloves má pouze průměrně 1 520 obyvatel). Další hlavní události na katastrálním území Bělovse vyplývají z dalších oddílů. Podrobně je život v obci zaznamenán až od roku 2000 po obnovení samostatných kronikářských zápisů.
V současné době za region příměstské části Běloves pracuje při Mě Ú v Náchodě jako radní Ing. Tomáš Šubert a v Zastupitelstvu města je Jindřich Řezníček. Členem sportovní komise je Zdeněk Philipp, v kulturní komisi pracuje Stanislav Mašek a za hasiče byl delegován do této komise Zdeněk Kouřim. Funkci kronikáře vykonává Antonín Samek.
