K úplnému obrazu obce je třeba popsat nejdříve jednotlivé významné objekty, které dotvářejí kulisu místní krajiny a také zde byli, případně jsou dále zaměstnáni běloveští občané. Bude zde zmínka o objektech, které dnešní generace v původní podobě nezná a mnohdy se úplně změnil například způsob výroby nebo jejich použití. Některé z nich byly třebas i zbourány, ale patřily do koloritu obce. Jsou zde popsány továrny, případně i další objekty, které už sice leží mimo katastr obce Běloves, ale nějakým způsobem se k životu místních občanů váží. Objekty v Pamětní knize tímto způsobem nebyly popsány.
Firma G O L D S C H M I E D - později K U B E Č E K
Objekt se nacházel od Náchoda na levé stravě Kladské ulice, čp. 112, za dnešním komplexem Vodovody a kanalizace Náchod. Firma Samuel Goldschmied a spol. byla zapsána do rejstříku už roku 1878. Vyrostla z původně protokolárního faktorství, které se zabývalo sběrem plátna od tkalců z okolí. V přední budově byla instalována mechanická tkalcovna hnědého a damaškového zboží.
V roce 1939 získal tkalcovnu kupní smlouvou Břetislav Kubeček z Hronova za 850 tisíc korun. Byla mu povolena nástavba 1. poschodí a v zadní části dvora bylo postaveno skladiště. V roce 1942 byl postaven na hranici Železniční kolonie ještě další sklad. Pro ilustraci lze uvést, že v roce 1944 měla továrna 6 úředníků, 10 mistrů, 65 dělníků a 105 dělnic. Vyrábělo se zde 90 % lněného a 10 % zboží z bavlny. Byly to jemné ložní i stolní tkaniny, popelíny, sýpkoviny, damašky, prostěradla a další drobné zboží. Vývoz směřoval do Anglie, Dánska, Francie, Holandska, Lucemburska, ale taky do Kanady, Mexika, Brazílie a Austrálie. V roce 1948 však firma přešla do národní správy, nedlouho nato byla znárodněna a téhož roku likvidována.
Objekt byl připravován pro internát. Nejprve zde byly ubytovány Řekyně a v roce 1951 přibyla děvčata z nápravného ústavu v Kostomlatech. O ně projevovala mimořádný zájem řada místních jinochů. V očích dospělých však tyto působily veřejné pohoršení. Dívky pracovaly v n.p. Tepna Náchod. Pro řadu kázeňských problémů byly později v roce 1954 přemístěny stranou do Malé Čermné, aby v uvolněných prostorách mohla být zřízena ubytovna pracovnic n.p. Tepny. V roce 1971 sem bylo přemístěno z Náchoda Učiliště Tepny.
Byly zde zřízeny učebny pro školu, taktéž ubytování pro chlapce a dívky. V té době zde sídlilo i personální oddělení Tepny. Od roku 1972 zde byli ubytováni Vietnamci a od roku 1979 také kubánští pracovníci. Na základě mezinárodních dohod si v n.p. Tepna obvykle vždy na 4 roky osvojovali obsluhu textilních strojů a novou výrobní technologii. Po roce 1990 byla ubytovna zrušena. Bylo zde v nájmu umístěno několik soukromých prodejních firem, klempíři a další řemesla.
Delší dobu byly budovy zcela opuštěné, až v roce 2004 byly zbořeny. Vyrůstá zde
(rok 2005) přízemní budova jako provozovna pro tělesně postižené.
TKALCOVNA JOSEF MORÁVEK
Za Kubečkovou továrnou, za malou křižovatkou "U křížku", na nynější Kladské ulici čp. 200 byla Josefem Morávkem v roce 1918 postavena původně dřevěná bouda. V letech 1923 - 25 ji přechodně pronajal panu Hlavatému na výrobnu cementových výrobků. Po další dva roky si boudu pronajal Josef Král z Policka. Postavil zde 4 tkalcovské stavy a pracoval na nich společně s manželkou na výrobě textilu. Dřevěná bouda byla potom zbourána a od roku 1930 zde už stojí zděná budova. Bylo zde instalováno 6 stavů na kanafas a sýpkovinu. To už
byli zapojeni synové majitele. Zdeněk Morávek vedl obchod a Josef výrobu. V roce 1938 bylo na objekt přistavěno 1. patro, byly zakoupeny nové žakárské stroje, listovky a revolvery, které poháněla lokomobila, umístěná v zadní části v přízemí. Sortiment byl rozšířen o damašky a kapesníky.
V roce 1949 jako jiné podniky postihla firmu národní správa a o rok později byla výroba úplně zastavena. Budovu převzal Zemědělský nákupní podnik v České Skalici, který zde skladoval žito. Později zde byla zřízena čistička obilí. Nakonec budovu převzal n.p. Drůbežářské závody Jaroměř a prováděl zde třídění vajec. Následně byl provoz přebudován jako expediční sklad pro zásobování vejci. Po roce 1990 se zde vystřídaly obchodní firmy Robin s prodejem potravin, obchod elektrozbožím a nyní se zde prodává nábytek.
PŘÁDELNA NA BABÍ
Stojí sice mimo území Bělovse, u nynější Broumovské ulice, ale pracovalo zde hodně běloveských občanů. Továrnu původně založil Izak Daniel Pick jako přádelnu lnu. Po úpadku roku 1870 objekt koupil S. Katzau a přeměnil továrnu na přádelnu bavlny. Za války byla fabrika jako židovský majetek zabrána Němci. Německá firma Lufthansa zde prováděla výrobu a opravy leteckých motorů. Ve dne v noci bylo slyšet hluk leteckých motorů, které zkoušeli technici v údolí vlevo od hronovské cesty "Na brzdách".
Po válce zde n.p. Tepna
postupně opět zavedl textilní výrobu. Až do konce roku 1991 zde byla v provozu přádelna - Tepna 02. Výroba byla po tomto roce delimitována do náchodského závodu. Velkoobchod potravinářským zbožím si zde zřídil sklady. Nyní je zde jen několik drobných firem.
TKALCOVNA - OLDŘICH KRÁL
V místě u lávky, kde se vlévá potok do řeky Metuje, stojí dům čp. 4. V roce 1877 jej koupil od starousedlíka Josefa Valty Antonín Bohadlo. Zavedl zde prodej piva a vína, o kterýžto artikl byl zájem ze strany hostů z vedlejších lázní.Vedl zde také prodej uhlí pro zdejší občany. V roce 1919 mu bylo povoleno tkalcovství s návštěvou trhů. Instaloval zde dva stavy, na kterých vyráběl kanafas, který potom prodával na trzích v Náchodě a okolí. Ve stejném domě bydlela Marie Vojtěchová, které též byl od roku 1921 povolen obchod s textilními výrobky s návštěvou trhů. Později si zřídila stálý obchod ve vlastním novém domě čp. 176 u fotbalového hřiště.
Krátce vlastnil dům Antonín Kačer, který jej prodal v roce 1928 Oldřichu Královi. Ten adaptoval budovu na byty pro lázeňské hosty. O rok později postavil u řeky směrem k lázním přízemní budovu dílny, ve které instaloval dva žakárové stavy. V podnikání se mu dařilo, takže v roce 1941 bylo na dílnu přistaveno první poschodí pro přípravnu, motáky, soukací a svirnovací stroj. Dole byly přidány ještě 3 další stavy. Vyrábělo se zde zboží froté, ručníky, osušky a koupací pláště, které šily švadleny mimo dílnu. V době rozkvětu výroby zde pracovalo až 10 dělníků.
Po roce 1950 byla dočasně přerušena práce, ale později do konce roku 1951 se zde vyrábělo froté zboží pro n.p. Meta (později Veba) v Polici nad Metují. Od roku 1952 byly budovy pronajaty Středočeským zřídlům n.p. Bílina, závod Běloves, pro sklady. V roce 1962 objekt převzal bytový podnik a krátkou dobu tam byly také sklady Bytového stavebního družstva. Po roce 1980 přešel sklad do vlastnictví Státních lázní v Bělovsi. V roce 1991 budovu koupil Alexander Dostál od dětí původního majitele, kterým byl objekt navrácen v restituci. Byla zde
vytvořena dílna hrnčírny a obchod hrnčířským zbožím.
TKALCOVNA JOSEF BĚLÍK
Na pravé straně ulice 1.Máje směrem od Náchoda vystupuje až k cestě vysoká budova čp. 7, postavená v roce 1878. V průběhu let 1880 - 85 zde provozoval klempířskou živnost. Josef Škoda, ale pro nedostatek zakázek zkrachoval. V zadní části byl přistavěn dům čp. 88, který postupně vlastnil František Jirman, Cyril Jirásek, Josef Lamka a JUDr. Seidl. Teprve od roku 1917 se stává majitelem František Bělík. V dílně mezi tím vyráběl košťata a rýžové kartáče Otto Becker. Za I. světové války se zde také vyráběly okapy a další zařízení z plechu. Krátce zde byl umístěn i obchod textilními odpadky Emana Eislera. Od roku 1920 zde začal pan Bělík vyrábět umělý med a řepný sirob. Od roku 1922 zde zřídil mlékárnu a prováděl prodej mléčných výrobků a sýrů. Pro potřebu výroby původní dům přestavěl do nynější
podoby a vzadu postavil další výrobní místnosti včetně 19 m vysokého komína. V roce 1926 mlékárnu zrušil a zřídil zde tkalcovnu firmy Bělík a Bouček. Společník po roce z podniku vystoupil a zavedl si vlastní provoz v Náchodě. V dalším roce vstoupil do spolku s Bělíkem Oldřich Král, který zde vyráběl na dvou stavech kanafas. Pro neshody s majitelem po dvou létech odstoupil a zavedl si vlastní dílnu. Tkalcovnu dál provozoval František Bělík, ale protože mnoho neprosperovala, byla koncem roku 1930 zrušena.
To už se začalo plánovat v oblasti Bělovse opevnění hranic a tak zde od roku 1936 mělo stanoviště velitelství obranného pásma Běloves. Postupně zde bylo umístěno velitelství roty, polní kuchyně a ubytování dělostřelecké baterie. Majitelem objektu se stal roku 1938 Václav Bělík. Přes válku ale zůstal objekt prázdný, až po roce 1945 se zde krátce šilo prádlo. Družstvo Osvobozená domácnost zde v roce 1951 zřídilo prádelnu. Mělo však poměrně málo zakázek. Není divu, vždyť dosud byly ženy zvyklé prát prádlo doma. Mezi tím prádelna změnila zřizovatele - Komunální podnik města Náchoda. Ženy postupně byly nuceny chodit do zaměstnání a tak už o zakázky nebyla nouze. V roce 1966 byla uvedena do provozu velká prádelna ve Starém městě a provoz této malé prádelny byl zrušen.
Od roku 1957 se stal majitelem domu čp. 88 Vladimír Neumann. Několik let ve výrobních prostorách měla provozovnu klempířská dílna JZD ve Sněžném. Od roku 1984 pak provozovnu převzal Mě NV v Náchodě, dal zbourat komín a umístil v objektu provozovnu DOSS Studnice. Nakonec zde zůstala jen klempířská dílna. Přední část domu byla mezi tím rekonstruována na byty a zadní dům byl z velké části zbořen. V dílenském prostoru je v nájmu od roku 1997 Autodílna Prax. Zabývá se opravami osobních automobilů. Od roku 2005 však byla provozovna zrušena. Jak různorodé mohou být osudy nejen lidí ale i budov !
PILA - KAREL SKOŘEPA ( 3 )
Kousek od náchodského nádraží, těsně u kolejí, založil v roce 1896 Antonín Skořepa elektrickou pilu. V roce 1917 ji pak převzal syn Karel. Provoz byl postupně zařizován novými stroji na zpracování jehličnatých i listnatých stromů až do 100 cm průměru klád. Měl zde vlastní pařírnu na ohýbané dřevo na nábytek, sušárnu dřeva pro rychlé použití i vlastní povozy a auta, kterými rozvážel veškeré stavební dříví, truhlářské řezivo a také palivové dřevo.
Po II. světové válce byla firma brzy dána pod národní správu, krátký čas zde zpracovávaly dřevní hmotu Dřevařské závody Trutnov a už v roce 1948 provoz zlikvidovaly a stroje odvezly. Objekt převzal n.p. Dřevona, který zde skladoval řezivo. V roce 1960 budovy převzal OSP Náchod, část objektu zboural a zbytek byl přestavěn na kanceláře. Nyní na části pozemku stojí firma Eko Šimko a vede tudy nová silnice do Polska.
PILA - PEKÁRNA ( 3 )
Mezi dnešní Kladskou ulicí a železniční tratí ,naproti hospodě "U Hlavatých", byla zřízena v roce 1917 pila na dřevo. Majitelem byly Rakouské textilní závody. Zde se hlavně řezala prkna na bedny pro přepravu textilního zboží. V roce 1919 proběhla změna názvu firmy na Ungarische Textil Industrie, a.g. Ružomberok. A brzy na to v roce 1922 na Mautnerovy textilní závody v Praze, závody Náchod. V roce 1936 prodaly textilní závody pilu Karlu Skořepovi. Ten zde udržoval pouze omezený provoz. Byla to spíše koupě spekulativní, která měla omezit konkurenci.
V roce 1940 koupil objekt Josef Morávek, který zařízení pily zlikvidoval a postavil novou budovu uvažované tkalcovny s kotelnou. Byly zde instalovány stavy, ale výroba už zahájena nebyla. V roce 1952 si objekt pronajal ZNP Česká Skalice pro skladování kukuřice. V roce 1958 byly budovy předány n.p. Pekárny a cukrárny Pardubice, závod Náchod. Celý rok zde probíhala přestavba a instalace zařízení pekárny, která měla nahradit jednotlivé malé a roztroušené provozovny. Slavnostně byly dány v roce 1960 do provozu dvě uhelné pece po 16 m2 pečné plochy. Průměrná denní výroba činila 70 až 80 tisíc kusů pečiva.
Dřevěná bouda, která stála na dvoře u trati směrem na Hronov, byla využívána Drůbežářskými závody jako sklad obalů. V roce 1964 od jiskry z lokomotivy vyhořela. Na její místo byla prodloužena stávající budova a v ní v roce 1970 instalovány dvě moderní průběžné pásové pece po 25 m2 pečné plochy. Vytápění bylo již plynové. Díky přestavbě pekárny byl v této části Bělovse zaveden plyn. V průběhu let 1985 - 89 probíhala další přístavba objektu s cílem zdvojnásobit provoz. Už od roku 1970 se vozila mouka do pekárny v cisternách a pro tyto účely byla vybudována zvláštní sila.Po roce 1990 byla u vrátnice závodu zřízena podniková prodejna pečiva a dalšího cukrářského sortimentu. V roce 1988 vznikl v pekárně menší vnitřní požár, zaviněný poruchou pece.
V roce 1990 vznikl transformací státní podnik. Za dva roky nato byla vytvořena soukromá akciová společnost, Pekárny a cukrárny, a.s. Náchod. Dosud bylo v provozovně vytvářeno pouze běžné pečivo a chléb. Od roku 1992 byl rozšířen sortiment ještě o jemné pečivo, koláče a listová těsta. Dnes patří pod akciovou společnost i provozovny v Broumově, Bílé Třemešné a Trutnově. Takovou duší podniku, který měl všechno v malíčku, byl dlouholetý pracovník, vedoucí údržby, Josef Šrůtek. Ve funkcích vedoucích provozovny se vystřídali Jaroslav Nývlt, Jaroslav Šprinc, Štefan Švidroň a od roku 1996 Petr Máslo.
V místní provozovně byl od jara 2001 ustanoven vedoucím provozu Ing. Aleš Freiwald. Došlo zde ke stavebním úpravám, kdy byla jedna z pecí rozšířena na 38 m2 pečné plochy. Došlo k přesunu výroby listového těsta do provozovny v Bílé Třemešné. Nutno dodat, že od roku 1999, kdy došlo ke zrušení výroby cukrářských výrobků na Plhově byla do zdejší provozovny převedena výroba dortových polotovarů. Po stavebních úpravách zde byla zprovozněna centrální expedice cukrářských výrobků i z ostatních provozoven. Všechen sortiment je pak z místního provozu rozvážen vlastními vozy. Směrem k městu byl zavážen nerovný, nevyužitý terén (po bývalém zahradnictví). Na části tohoto pozemku bylo rozšířeno parkoviště pro zákazníky podnikové prodejny.
V běloveské výrobně byly instalovány a v únoru 2004 uvedeny do zkušebního provozu dvě špičkové pece německé výroby MIWE. Mají šest etáží, automatický podavač, snižují spotřebu energií a jsou šetrné k životnímu prostředí. Jsou určeny především na pečení chleba a další druhy pečiva.
VODOVODY A KANALIZACE
Dříve byly studny téměř u každého domu nebo se chodilo pro vodu k obecním pumpám. Ty stály například u obecního domu nebo za Hejzlarovou hospodou. Ženy máchaly prádlo na obecních máchadlech na potoce a u řeky. Jedno takové máchadlo bylo na potoce na návsi u pekaře Beneše (dnes hrnčírna paní Hlinákové) nebo u Králů na potoce. Na řece bylo dřevěné máchadlo za lávkou, dále u náhonu do mlýna a za starou hasičskou zbrojnicí. Chodily sem máchat prádlo ženy až ze silnice. Mimo to měl každý majitel pozemku u řeky vlastní máchadlo. To byla voda ještě dost čistá. Ale to revma v zimních měsících! Proto se nechávalo velké prádlo až na jaro.
S postupným zvyšováním životní úrovně se zvyšovaly požadavky i na vodu. Byl vyprojektován a vykopán centrální vodovod z Machova až do Náchoda, který byl dán do provozu v roce 1956. Pro udržování tohoto díla byla v roce 1960 ustavena Okresní vodohospodářská správa a to sloučením delimitačních složek Zásobování vodou a kanalizace Hradec Králové a Krajské správy povodí Labe. V té době bylo již v provozu 543 km vodovodní sítě, 190 km kanalizace, 222 km vodních toků a 27 jezů.
Jak už v minulosti bylo zvykem, přišla v roce 1966 další delimitace, při čemž Správa povodí Labe byla umístěna v Bražci a Okresní vodovody a kanalizace postavily novou administrativní budovu na levé straně silnice na Hronov, tedy mezi skálou Kašparáku a internátem n.p. Tepna. Postupně byly v roce 1961 přistavovány sklady, o dva roky později laboratoře, ještě později garáže a dílny. V té době byl převzat též objekt "Hlavatý" a přebudován na sklad. Je to téměř vše už na území Náchoda, ale svou činností se stále Bělovse dotýká.
Od roku 1973 se začal stavět od benzinové stanice v Náchodě směrem přes dolní část Bělovse kanál z prefabrikovaných dílů na odpadní vodu až na křižovatku za mlýnem. Dále až k železniční zastávce byly položeny betonové truby. V roce 1979 - 84 byla uskutečněna výstavba dalšího vodovodu na trase Vysoká Srbská - Náchod. V průběhu let 1981 - 85 byl vybudován dispečník, dálkové ovládání čerpacích stanic do vodojemů a sledování vodní hladiny. Ve vedoucích funkcích se vystřídali ředitelé Josef Lukáš, Jaroslav Magnusek, Jaroslav Reiman, Jan Pudil, Ing. Milan Branda a Jiří Hubka. Nyní je v objektu ještě stanice STK, stanice lehkých topných olejů a plynu.
TOVÁRNÍ OBJEKT POD MONTACÍ
V roce 1935 postavil Jaroslav Kubíček (nyní italský státní příslušník) na louce pod Montací, koupené od Václava Chmelaře, mlynáře v Bělovsi, obytný dům. V roce 1941 těsně pod strání postavil přízemní budovu, kde měly být instalovány tkalcovské stavy. Vzhledem k stávající politické situaci k tomu již nedošlo.
Proto tyto prostory pronajal v roce 1943 náchodskému autodopravci Janu Hančlovi.
Po roce 1945 zde skladoval ZNP Česká Skalice umělá hnojiva. Od roku 1959 byl objekt předán Drůbežářským závodům Jaroměř, které zde zřídily autodílnu pro opravy vozového parku celého podniku. V roce 1990 byly prostory pro klempířskou a strojní dílnu pana Marka. Nedlouho po tom v roce 1995 se zde začaly betonovat dílce pro budníky pro plynové přípojky firmy pana Macha z Červeného Kostelce. Nakonec od roku 1998 objekt vlastní bratři Kaválkové se společníky. Umístili zde zámečnickou dílnu TRIKAP AG KOV. Zčásti vyrábějí zařízení pro zemědělce a provádějí různé zámečnické práce pro občany a firmy. Ulice je dnes pojmenována K Tábořišti.
A U T O B A Z A R
Jako nový objekt vznikl v roce 1996 u křižovatky ulice Polská a 1. máje autobazar AUTO - MOTO, čp. 316. Je zde zajišťován dovoz, prodej a opravy použitých osobních automobilů. Majitelem firmy je Luděk Donát společně s Pavlem Mervartem. V přístavbě je od roku 1999 v nájmu firemní prodejna OPEL. Provádí prodej a servis značkových automobilů.
Za zmínku stojí ještě drobná přízemní stavba za školkou. Budova byla postavena v roce 1965 a sloužila jako projekční kancelář při rekonstrukci silnice Náchod Hronov. Po roce 1968 převzaly objekt VaK Náchod a zřídily zde sklad materiálu.
V roce 1973 zde sídlil n.p. INGSTAV Opava, který budoval v Náchodě a Bělovsi další část kanalizace pomocí razícího štítu (protlakem). Dále v roce 1979 zde zřídil n.p. Projekta kanceláře pro projektanty podniků v rámci všeobecného strojírenství. Po roce 1990 proběhla rekonstrukce budovy a nyní zde sídlí Speciální škola pro postižené děti a rovněž Stacionář pro tělesně postižené děti.
DRUŽSTEVNÍ MLÉKÁRNA
U řeky na obecních lukách (dnes naproti uhelným skladům) stávala Družstevní mlékárna. Byla opět za katastrem Bělovse (tehdy byla tabule oznamující začátek obce na domě čp. 8, pana Tremla). Mlékárna byla založena z iniciativy běloveských rolníků a pracovalo zde také mnoho místních občanů. V představenstvu družstva byli s rozhodujícím finančním podílem rolníci Josef Jirásek a Antonín Ryšavý. Ředitelem byl před válkou pan Vybíral.
Už tehdy se zde zpracovávalo konzumní mléko, máslo, podmáslí tvaroh a jogurty. Mléko se denně sváželo koňskými povozy (Oldřich Falta) a později družstevními auty (František Prokop). Působnost této mlékárny sahala přes Hronov, Polici nad Metují až po Broumov. Po roce 1959, to už se podnik nazýval Laktos, byla ukončena výroba másla a smetana byla dovážena do Police nad Metují k dalšímu zpracování. V roce 1966 byla ještě provedena přístavba, do které byla instalována linka na stáčení mléka do lahví. Dříve se totiž
mléko rozváželo v 25 litrových konvích a v obchodech se teprve rozlévalo do přinesených konviček. V té době už byly například v Opočně vystavěny velké mlékárenské provozy, měnila se technologie balení mléka do sáčků a jogurtů do papírových kelímků. Provozovna přestávala i kapacitně vyhovovat a současně stála v cestě urbanistickým plánům rozvoje města. Proto byla v roce 1975 stržena a na jejím místě dnes stojí paneláky.
HEJDOVKA - okr.správa silnic
Ve dnešní jednopatrové čelní budově čp. 69 byl původně zájezdní hostinec. Bylo to výhodné místo pro občerstvení kupců, vojáků i dalších cestujících po Císařské silnici do Broumova a současně blízko staré celnice na cestě do Kladska. Podle ústního podání jej založil jeden z bratří Hejdů zvaný pláteník, někdy kolem roku 1860. Pro dluhy ji však musel prodat.
Nedávno odkryté kamenné základy poblíž železniční trati však dokladují, že objekt byl rozsáhlejší a musel být postaven mnohem dříve. Vystřídalo se zde několik majitelů, např. roku 1873 Jan Řezníček, od roku 1892 Marie Vítková, roku 1895 Antonín Jeřábek, až nakonec v roce 1902 se stal majitelem Václav Hofman. Hostinec byl v provozu ve správě nájemce Bohumila Šráma, ale majitel s objektem měl jiné záměry. Hostinská činnost v roce 1913 končí a současný majitel Václav Hofman začal provádět výstavbu uzenářské provozovny. Vyráběl zde masové konzervy pro rakouskou armádu.
 |
| Hospoda Hejdovka |
Postupně vznikl komplex výrobních budov. Budova od cesty k trati sloužila jako přechodné stáje, následovala jatka, za kterými těsně u trati byla rampa na vykládání dobytka. Objekt podélně s tratí soužil jako chladící prostory a budova uzavírající dvůr k silnici byla využita jako výrobna uzenin. Postupně přibyla i udírna, kotelna a v další části byla prováděna výroba konzerv, loje a sádla. V počátcích byla výroba zaměřena na uzenářství a vývoz šunek do ciziny. V roce 1920 převzal podnik syn zakladatele Václav Hofman ml. Výroba pokračovala a konzervy se vyráběly pro čs. armádu. Od roku 1934 mu pak byl povolen prodej živého dobytka ve velkém. Naproti přes cestu, kde byly původně rozsáhlé sklepy pro pivo a víno. Vedle si Karel Hofman postavil rodinný domek čp. 132 a zřídil zde uzenářský krám. Jmenovaný ale nebyl příbuzný.
V roce 1945 byla na závod uvalena národní správa a krátce na to majitel zemřel. Závod vedl zeť bývalého majitele, František Vondra. V roce 1950 byl podnik znárodněn a převzat np. Masna. V roce 1954 byl majitelem Královehradecký průmysl masný, později Masný průmysl Vamberk. Nedlouho po tom převzaly objekt Drůbežářské závody Jaroměř a zřídily zde ředitelství. Krátce zde mělo kanceláře též místní JZD.
V roce 1966 převzala budovy Okresní správa silnic. Nový majitel zrekonstruoval původně přízemní budovu bývalého hostince, provedl nástavbu a zřídil kanceláře. Byly přistavěny garáže a budovy přizpůsobeny novému provozu. Na louce k železniční zastávce byla zřízena skládka drti a původní spojovací cesta po můstek pod tratí byla úplně zrušena. Po restituci provádí pan Vondra opravy budov. Má zde kanceláře firma Somad a je zde umístěna prodejna nábytku.
MLÝN
Mlýny pro svou nákladnost bývaly nejdříve podnikem vrchnostenským. Již v 15. století byla v náchodských knihách neurčitá zmínka o běloveském mlýnu. V husitské éře se připomíná, že roku 1472 prodal Jakub, (bratr kněze) ostrov v Bilovci. Běloveský mlýn byl popisován dle (3) již počátkem 16. století jako majetek náchodského zámku (až do roku 1533), pak jej převzala obec (náchodská) do nájmu. Z téhož mlýna platila obec zámku 1 kopu, 12 gr. ročního nájmu.
Mlýn byl poháněn dvěma vodními koly (na spodní vodu, z toho 1 kolo pro pilu) a byla u něho též pila. Později (v nezjištěné době) přišel do majetku běloveské obce, která jej provozovala střídavě ve své režii nebo jej pronajímala mlynářům. Je známa smlouva z roku 1578 mezi obcí a mlynářem Janem Vepřkem z Českého Brodu. Platil obci roční nájem 20 kop míšeňských, musel vydržovat pacholka a vykrmit vepře. Mlýn byl obvykle pronajímán na dva roky a při té příležitosti býval vždy zvyšován nájem.
Mezi další nájemce patřili v roce 1584 Jan Vopička, 1586 Štěpán Sekvenc, 1587 pan Kašpar, 1595 Jiřík Vondřejc. V roce 1599 například mlynář Pytřinec už platil 60 kop míšeňských ročního nájmu a k tomu měl "pacholkovi dávati stravu, vykrmiti vepře, pilou kdo potřebuje nařezati a oprav u toho mlejna drobných, všechny má spravovati, splavu nemá nechat zpustnouti, mlýn podbíjeti a úředním osobám tříští a haluze má dáti a od nich nic nebrati".
Nutno připomenout, že náchodská obec zase platila úrok z mlýna náchodské vrchnosti. Pro představu to v roce 1623 činilo 1 kopu,12 gr., ale v roce 1663 je již zapsáno 13 zl., 23 gr. Z uvedených důvodů ani výčet nájemců mlýna není úplný a vzhledem k nouzi, která v té době byla, zde nájemci ani dlouho nevydrželi. Dále byli zaznamenáni nájemci roku 1606 Jan Vantrha, roku 1623 byl mlynářem běloveským Adam Keller. Za dva roky ho vystřídal Jiří Fast, který však z mlýna ušel a některé věci železné k mlýnu i pile patřící náležitě rozmrhal.
"Páni jali se ho stíhati a dopadše ho, peníze za věci ty na něm vymáhali". Mlýn najímá Jan Kolísko, avšak brzy jej opustil. Nástupce Václav Pytřinec Platil 70 kop nájmu. Roku 1629 najal mlýn Václav Macháček, který platil již jen 50 kop. Po
nějakém jednání ve věci neplacení nájemného opět smlouvu podepsal.
Objekt si najal Jan Kolísko, ale brzy jej opustil. V březnu 1628 přišla velká voda, která udělala kolem mlýna velké strže. Dne 10.1.1631 při vyřizování účtů jak s Majdalenou Janákovou, vdovou po správci dvora slánského, dále s Václavem Macháčkem z Bilovce o nájmu mlýna bíloveckýho a dalšími v místě radním bylo utraceno osobami radními a staršími za jídlo a pivo 1 kopu a 22 gr. Nástupcem byl Václav Pytřinec. Roku 1630 koupila obec pro mlýn nový věrtel, čtvrtec a čtvrtňátko. V roce 1633-34 nebyl zaznamenán žádný příjem z mlýna ani pily. Patrně vzhledem k válečným událostem zápisy často chybí.
V roce 1637 byl do mlýna koupen nový kámen. Běhoun stál s kroužením i hřídelem 13 kop, 38 gr. a spodní kámen byl za 2 kopy, 15 gr. Ve válce 30 leté mimo jiných také přitáhli Chorváti. Ti kradli jako straky. Ve mlýně biloveckém vzali zděř od pily, kterou hned zase kováři Vydrovi za 5 grošů a 1 denár prodali. Zápisy označují jako další nájemce roku 1639 Jiříka Volhejna, roku 1642 Václava Lejnara. (Ten byl i pilař a od jednoho prkna vybíral 1 krejcar). V roce 1644 ho vystřídal Jan Lecnar, roku 1651 Václav Jež, roku 1656 Václav Lokvenc a roku 1663 Jan Konvalinka.Ten byl i truhlář a o rok později dělal velkou červenou tabuli pro radhouz za 4 zl. 30 kr.
V té době obec odváděla na zámek úrok z mlýna 13 zl. 23 gr. Roku 1670 skončil nájem mlýna Jan Plundra. V roce 1686 je evidován ještě David Weyss. V dobách zlých chybí záznamy, až opět nejasně od roku 1720. V roce 1729 je zapsán jako nájemce Jiří Šrůtek a roku 1731 Josef Fibír. Ten pro sebe od obce mlýn koupil. Bez vědomí obce však mlýn prodal Janu Ottovi. Za to musel zaplatit 40 zlatých pokuty a smlouva byla zrušena.
Obec zvala na různé opravy ve mlýně místní řemeslníky. Tak například: " roku 1553 zámečník Farář dělal klíče do obecního mlejna. V roce 1624 náchodští tesaři Jan Tříska a Jan Pilín sekali dříví na vantroky a vrtali trouby ke mlýnu. Roku 1633 Lukáš zámečník sekal pilník ku pile a také v roce 1654 ten samý pilník, co se s ním pila brousí. Roku 1646 Jakub Rožumberk a Jan Kučera tesali dřeva na návalky, lavičky a Jiřík Volhejn s tovaryšem pracoval na splavě a stavidlech. Tobiáš Luch zase přestavoval chlévy. Roku 1650 tři zedníci z Nového města dlažili (pokládali kameny) na splavě a roku 1654 Václav Bartoš hrnčíř dělal do běloveskýho mleyna nová kamna. Taky zedník Jan Kejklíček dlažil na splavě 6 dní za 15 krejcarů denně. Pilu u běloveskýho mleyna v roce 1657 spravoval kovář Matěj Kroupa, ale za 14 dnů byla zase rozbitá.
Tak ji naložili a poslali do Kostelce a opět roku 1658 ke kováři na Rýzmburk. Purkmistr Jakub Deninger zaplatil od nakládání 1 zlatý, 39 gr. V roce 1665 Jiřík Volhejn se 3 tovaryši přestavoval vantroky.
V roce 1624 náchodští tesaři Jan Tříska a Jan Pylín sekali dříví na vantroky a vrtali trouby pro mlýn běloveský. Roku 1637 byl koupen nový kámen - běhoun. Stál s kroužením i hřídelem 13 kop 38 kr. Pro zajímavost, za řezání jednoho prkna se v roce 1642 platilo 1 krejcar. Tobiáš Luch zase přestavuje chlévy a roku 1646 Jiřík Volhejn s tovaryšem pracoval na splavu a stavidlech. Zámečník Lukáš
"sekal pilník, jak se s ním pila brousí". V dobách zlých, kdy vojenské hordy sužovaly obyvatelstvo a zničily obilí, nebylo co mlít a z těch důvodů byl mlýn pravděpodobně opuštěn a také chybí záznamy o jakékoli činnosti.
V sepsaných Pamětihodnostech důchodního Jana Müllera z období kolem roku 1818 se připomíná, že k místu Běloves náleží 1 mlýn, 1 pásová pila a lázeňský dům. Později koupil mlýn a pilu mlynář Šulc, od kterého jej převzal František Lokvenc, pocházející z Hronova. Anna Lokvencová přikoupila k mlýnu v roce 1870 od obce ostrov mezi náhonem a řekou. Od roku 1907 přešel celý mlýn do vlastnictví Alberta Hejzlara. Z roku 1910 je známa fotografie pekárny pana Šrůtka, příbuzného mlynáře, ukazující na dvoře mlýna firmu pekárny. Pekárna i přilehlý obchod sloužily pro potřeby mlečů, kteří čekali na semletí mouky, jakož i jejich dětem a široké veřejnosti. I v pozdějších dobách, kdy už pekárna nebyla ve veřejném provozu se vždy pro děti nějaký ten koláč našel.
V rodové kronice "podemlejských Hejzlarů" prý byla zmínka o časově neurčené povodni, která úplně zničila panský mlýn. Ten měl ležet v místech nynějšího splavu. Při stavbě tohoto díla se skutečně našlo v nánosech písku zachovalé pískovcové kolo na mletí. Od nepaměti poháněla mlýn vodní kola na vrchní vodu. Po smrti Alberta Hejzlara se do mlýna přiženil Jaroslav Chmelař. Po roce 1917 byla instalována zmíněným mlynářem Chmelařem Francisova turbína o síle 60 koňských sil. Celé strojní zařízení mlýna bylo modernizováno. Postavil další turbínu o síle 40 HP a dal instalovat 100 kW elektrický generátor. Elektrický proud byl zpočátku dodáván lázním, Mautnerově pile, řezníku Hofmanovi a pro veřejné osvětlení obce.
Další významná modernizace byla provedena v roce 1938, kdy mlýn převzal syn Alberta Hejzlara, Zdeněk. Za něho byly instalovány tři mlýnské stolice o délce 1 700 mm a rovinné vysévače. Mlelo se pro obchod (2 190 q) i pro jednotlivé zemědělce (kolem 1 500 q ročně). V té době byl správcem pan Šedivý. Mlynář měl v blízkém statku koně a povozy, s kterými zajišťoval na požádání odvoz mouky, pomáhal při požárech i třebas při odvozu stavebního materiálu. Za II. světové války pomáhal současně i s náchodským mlynářem Holzbechrem semlít mnoha sedlákům tzv. "černé obilí" které jim zbylo po splnění kontingentu z poměrně dobré úrody.
V roce 1951 byl mlýn znárodněn a převzaly jej Východočeské mlýny np. Předměřice. Mlelo se zde pro zemědělce. Od roku 1955 pak převzal mlýn Zemědělský nákupní podnik Česká Skalice, který též poskytoval služby pouze zemědělcům. V roce 1960 byl provoz přestavěn na mísírnu krmiv pro zemědělství. Výkon zařízení byl tehdy 10 q za hodinu. Po vybudování nových kapacit byla v roce 1981 mísírna v Bělovsi úplně zrušena. Ani po roce 1990 nebyl provoz obnoven.
SLÉVÁRNA
Podnik byl založen na lukách směrem k náchodskému nádraží dle (3) už v roce 1890. Původním majitelem byl Ing. Bedřich Kašpar. Začal zde vyrábět odlitky z šedé litiny, součástky pro zemědělské stoje i odlitky z mosazi, které dále obráběl ve strojírně. V roce 1928 koupila slévárnu firma Porkert a synové ze Skuhrova. Provoz byl specializován na výrobu tenkostěnné litiny a radiátorů. Odléval se též bronz a hliník v primitivně vybavené
slévárně. Těsně před válkou byly přistavěny další objekty, přemístěna kuplová pec a výrobní postup byl nově přeorganizován, Současně byla přistavěna západní část, kde byly v minulosti i byty, později kanceláře. Jižní křídlo bylo vybaveno sociálním zařízením. Výrobní program se až do roku 1945 nezměnil.
 |
Stará slévárna
v popředí barikáda na Stezníku z května 1945 |
Po válce byla po etapách vyměněna celá střecha slévárny a výroba se více zaměřila na tenkostěnné výrobky.V průběhu let 1949 - 50, kdy celý objekt byl začleněn do np. MEZ v Náchodě, se prováděla další přístavba jádrárny, sušící pece, skladu materiálu a transformační stanice. Vedoucím byl jmenován Vilém Dusbaba. Rychle se střídali další vedoucí a tím trpěl perspektivní rozvoj podniku. Když byl v roce 1953 jmenován vedoucím Antonín Umlauf, vyučený slévač, situace se postupně stabilizovala. Byla zvýšena výroba tenkostěnných výrobků, nově vybudovány umývárny, převlékárny a prádelna. Přibyla též kantýna a jídelna s dováženými jídly, jakož i ošetřovna. S postupujícím technickým rozvojem
společnosti přišla v roce 1972 na řadu instalace poloautomatů na výrobu forem, plnění formovacích směsí pomocí násypek a setřásací zařízení. Nejtěžší práce, vytloukání odlitků přebírá automat. Protože kolem roku 1978 došlo k zastavení investic, nebyla dokončena přestavba brusírny, cídírny a expedice. V poslední době se přešlo na tlakové lití hliníku.
V roce 1997 zahájila činnost v Bělovsi nová firma AMETEK s.r.o. v původním objektu slévárny MEZ n.p. Zabývá se výrobou elektromotorů hlavně pro domácí spotřebiče. Většina produkce jde na export. Ředitelem je nyní Ing. Jiří Křemelák. Při zahájení výroby měla firma 27 pracovníků. V roce 1998 stoupl průměrný počet zaměstnanců na 38, v dalším roce se zvýšil na 94 a v roce 2000 zde pracuje již 185 pracovníků. V roce 2001 firma zaměstnávala 252 osob.
V průběhu uvedených let byla provedena kompletní rekonstrukce výrobních i administrativních objektů. Z výše uvedeného jednání Rady města je znám nákup a směna pozemků. V průběhu II. pololetí se prováděly na získaném prostoru stavební práce na nových výrobních halách za účelem rozšíření výroby. Byl tak vytvořen předpoklad k vytvoření 30-40 nových pracovních míst.
