TĚLOCVIČNÁ JEDNOTA SOKOL (17)
Veřejnost však měla tehdy ještě malé pochopení pro tělesnou výchovu. Přesto však počet členů stoupá a již v roce 1900 se hovoří o postavení vlastního stánku. Dosud se cvičení prováděla v místních hostincích, které ne vždy byly pronajímány s ochotou. Z těch dob jsou známy zájezdy selskými vozy - žebřiňáky s koňskými potahy na veřejná vystoupení v okrsku i v župě. Mimo spoluúčasti na veřejném cvičení získávali členové nové zkušenosti a navazovali známosti v sokolském bratrstvu celého kraje. Takovou velkou událostí s nezapomenutelnými zážitky byl zájezd osmi cvičenců na IV. všesokolský sjezd v Praze.
Přicházejí i léta kritická, kdy nadšení jen několika jedinců udržuje život jednoty. Konečně roku 1908 je "Sokolovna", tehdy jen tělocvičný sál pod střechou! Její výstavbu garantoval velkou finanční podporou František Hejzlar. První světová válka v roce 1914 zastavuje činnost jednoty a další rozvoj sokolské myšlenky. Členové, jimž sokolská výchova vštěpovala národní uvědomění, odcházejí do války s přesvědčením, že jen v samostatném státě může český národ žít svobodně. Mnoho vlastenců položilo životy za osvobození naší vlasti. .Ze sokolské jednoty v Bělovsi se nevrátili : Josef Glugar, Alois Nývlt, Arnošt Ptáček, Josef Rýdl a Josef Ryšavý. Na jejich památku je na zdi sokolovny zasazena pamětní deska.
Činnost sokolské jednoty po válce se slibně rozvíjí a ovlivňuje společenský život v obci. Bývalo krásným obyčejem na památku naší těžce vydobyté svobody zasadit "Lípu svobody". Stalo se tak 17.4.1919 na obecním pozemku naproti čp. 175 rodiny Coufalových za velké účasti sokolstva, občanů, spolků a školní mládeže. Lípa však po úderu blesku v 70. letech musela být pokácena. V tělocvičně je opět živo! Cvičí nejen muži, dorostenci a žáci, ale i ženské složky. Dvacet pět let svého trvání v roce 1923 oslavuje TJ Sokol Běloves veřejným cvičením. I v dalších letech se úspěšně rozvíjí kulturní a společenský život. Jednota vychovává řadu borců, mezi nimiž vynikají František Jelen, Josef Dolenský, Zdeněk Hejzlar, Bohuslav Hurdálek, Jaroslav Zeman a další. Na župních závodech se František Jelen umístil na prvním místě a na sletových závodech České obce sokolské v Praze se umístil na 16. místě v celostátní soutěži.
Na IX. všesokolský sjezd v Praze v roce 1932 vyslala jednota větší počet cvičenců. Do tohoto roku včetně se běloveští cvičenci zúčastnili celkem sedmi sletů a mnoha župních a okrskových cvičení. V následujícím období byl zvolen za dlouholetou záslužnou činnost čestným starostou jednoty nejstarší člen, Jan Maršík. Starostou, který vedl jednotu až do okupace, byl Josef Kunt. Náčelníkem byl Josef Vítek, jinak významná postava nejen v jednotě, ale i v okrsku a župě Podkrkonošské. Náčelnicí žen byla Anna Škodová, která se zasloužila o výchovu dalších cvičitelek. Po mnoho let byl jednatelem Václav Linhart, vzdělavatelem pak Leonard Dítě, který opatroval archivní materiály. Dalšími členy výboru byl Josef Tomeš, Stanislav Škoda, Josef Soumar a další organizační pracovníci. V roce 1933 se také podařilo zakoupit od obce pozemek pro letní cvičiště u sokolovny.
 |
Protože i kulturní život proniká do tělovýchovné činnosti, rozhodl se výbor jednoty vybudovat k objektu sokolovny přístavbu pro loutkovou scénu. Místnosti byly vybudovány za obětavé pomoci členů. Pak se již pravidelně hrají loutková představení pro děti, ale i pro dospělé. Mimo to jsou organizovány každoročně společenské plesy, tělocvičné akademie formou pódiových vystoupení a veřejná letní cvičení. Ke 40. výročí založení darovaly sestry jednotě sokolský prapor s výstižným heslem : "Jsme na stráži". Praporečníkem se stal Zdeněk Hejzlar.
Nic nezabránilo tomu, aby boty nacistů nevpochodovaly do naší země. Nejlepší syny a dcery národa ubíjejí. I Josef Vítek je vězněn v koncentračních táborech za ilegální sokolskou činnost "Národní odboj". Dochází k rozpuštění Sokola. Členové se jednak soustřeďují v osvětové besedě Havlíček, ale také přecházejí k fotbalové činnosti, která ještě nebyla zakázána. Němci zabavují veškerý sokolský majetek. Co se podařilo zachránit včetně praporu, to po celou dobu války ukrývá ve mlýně Zdeněk Hejzlar. Tělocvičnu Němci zabírají pro cvičení své Hitlerjugend.
Po létech temna opět svítá. Rudá armáda osvobodila Běloves a ještě v květnových dnech zase ožívá tělovýchovná činnost. Než je opravena tělocvična, je cvičení organizováno v sále Kubečkovy továrny. V Bělovsi se ustavuje Místní národní tělovýchovný výbor, v čele s Josefem Vítkem. To je předzvěstí sjednocení veškeré základní tělesné výchovy, sportu i turistiky. DTJ už neobnovuje svou činnost a zapojuje se do sokolské obce. Činnost Sokola Běloves se opět rozvíjí a dosahuje bývalé úrovně. Výroční valná hromada do výboru jednoty volí osvědčené členy. Čestným starostou je zvolen Josef Kunt, starostou pak Václav Linhart. Zvelebuje se opět majetek. K sokolovně je přistavěno sociální zařízení. Vše se připravuje na XI. všesokolský slet. Dochází však pro jednotu k tragické události. Na následky věznění v koncentračním táboře umírá Josef Vítek. Členové sokolského okrsku jej naposledy vyprovázejí z běloveské sokolovny, kde tak rád pobýval, na staroměstský hřbitov.
Na slet do Prahy je vysláno žactvo, dorost, ženy i muži. Události sletového průvodu postupně dopadají i do Bělovse. Místní akční výbor nerozvážně zasahuje do činnosti jednoty a vylučuje 13 členů. Jako by nikdo neviděl, co pro obec znamenala sokolská myšlenka - ignorují se výsledky práce. Ale to už je záminka tehdejší politické situace. Mnoho dalších členů jednoty se stává pasivními nebo přestávají úplně pracovat. Ti, kteří měli tělovýchovu rádi, zapojují se do činnosti SK Lázně Běloves, Jiní se stávají aktivními členy místní jednoty požární ochrany. Činnost tělovýchovy i představení loutkového divadla postupně končí - sokolovna osiřela.
Začíná se zde soustřeďovat mládež, která si však v očích starých členů není vědoma, jakým způsobem a z jakého čistého nadšení byla sokolovny postavena. Majetek chátrá a dokonce se i ztrácí. Největší bolestí však bylo uskladňování obilí, na což zcela doplatila podlaha. Částečnou pomocí bylo dočasné převzetí tělocvičny Státními pracovními zálohami v Náchodě. Zedničtí učni zde cvičí a při tom opravují to nejnutnější. Ale život jde dál. V roce 1952 je založen nový atletický oddíl, který vede Petr Žďárek a Milan Středa. Otto Kudelka zakládá oddíl stolního tenisu. Ve mlýně ve stodole zatím hraje několik starších kluků soukromé loutkové divadlo pro ty nejmenší. Chlapci začali na vlastní pěst vyjednávat s bývalými členy a loutkoherci o propůjčení divadla. Pan Netresta se nakonec nechal umluvit, začal všechny učit a hlasově vypomáhat. Tak se od roku 1953 tehdy pod hlavičkou ČSM opět hrají divadelní představení. V zimě chlapci přemluvili Zdeňka Wintera, aby poradil se sestavením mantinelů a stříkáním plochy na bruslení.
Vznikem Dobrovolné sportovní organizace Sokol se začínají pod vedením Otty Kudelky sdružovat lehcí atleti a dá se říci, že z celého okresu. Protože potřebují startovat pod nějakou hlavičkou, ustavuje se nové vedení TJ Sokol Běloves. Ustavující schůze volí jako předsedu Karla Netrestu, později pak Miroslava Zeleného. Přispěním cvičitelek Vlasty Tylšové a Oly Bindrové cvičí nejvíce děvčátka. Pověst místní jednoty roznášejí po celé republice i v zahraničí lehcí atleti. TJ Sokol Běloves zase patří mezi nejlepší.
Vznikem Čs.svazu tělesné výchovy přichází v roce 1957do funkce tajemníka OV ČSTV František Slezák. Zatím dojíždí z Malých Svatoňovic a protože slibovaný byt nedostává, byla pomocí KV ČSTV a výboru místní TJ zajištěna možnost získání bytové jednotky jako přístavby tělocvičny. Pomocí zednických učňů SPZ v Náchodě byla postavena bytovka a s tím i nářaďovna a archivní místnost. Postupně i v sokolovně se vyměňují okna, do tělocvičny se instalují parkety, zavádí vodovod a přistavuje zvláštní vchod k loutkové scéně. Z Bělovse pomáhá jediný, Václav Tylš. Začíná se opět aktivně cvičit, od mládeže až po dospělé. Pak se však dlouho podmáčený strop tělocvičny probořil a bylo třeba opět opravovat.
Přes všechny potíže se sokolovna dále zvelebuje a do jednoty se vracejí ti, kteří nepřestali mít tělesnou výchovu rádi. Předsedou je zvolen Jaroslav Dyntera, náčelníkem Ladislav Lochman a Jaroslava Flašková. Jednatelem je František Slezák a hospodářem Josef Čmelík. Činnost jednoty vzkvétá. Je získán dlouho potřebný sousední pozemek pro různé hry a v zimě pro bruslení. A opět za podpory ČSPO Běloves a Mě NV v Náchodě je vybudována nová přístavba šaten pro bruslící.
K cvičení mládeže k základní tělesné výchově se připojuje též odbíjená. Také lyžařský dorost pod vedením Ing. Tomáše Havla dosahuje dobrých výsledků. Začíná se hrát závodně stolní tenis. I nohejbal proniká do okresní soutěže. Mototuristický oddíl, vedený Jiřím Svobodou, soustřeďuje zájemce a podniká jízdy po kraji i do zahraničí.Po odchodu Františka Slezáka z funkce vedoucího tajemníka OV ČSTV je tento zvolen novým předsedou TJ v Bělovsi. Novým správcem se stává Jaroslav Dyntera. Začala dlouhá éra dětských letních táborů pod vedením Františka Slezáka a později manželů Míly a Jiřího Matějů. V roce 1973 je předsedou zvolen Josef Bernard. Postupně odcházejí staří členové. Jsou získáváni mladí lidé, kteří mají k cvičení i k práci jednoty dobrý přístup. Tělocvičná jednota se rozrůstá o oddíl kulturistiky a je obnoven oddíl lehké atletiky. V roce 1983 získává organizace titul "Vzorná tělovýchovná jednota".
Jako složka Národní fronty (NF) se TJ zapojuje do plánované činnosti. Její členové se podílí na pracích v Areálu zdraví v Montaci. V letech 1985 - 90 je tak vybudována propustka vody z potoka do řeky naproti restauraci Pod Montací a asfaltový chodník od lyžařského můstku až k mostku přes řeku. Za finanční podpory Mě NV v Náchodě k lyžařskému vleku na Brabáku z roku 1969 přibude v roce 1986 ještě vlek na Maliňáku. V roce 1988 oslavili členové 90. výročí založení tělocvičné činnosti. Uskutečnilo se setkání pamětníků a byla organizována večerní zábava.
Sokol, jako původní majitel získal v restituci zpět do vlastnictví budovu tělocvičny. Vlastní činnost se poněkud tříští. V roce 1992 vzniká nový Sportovní klub Běloves. Je nově obnoveno cvičení rodičů s dětmi. V části sokolovny je zřízena nová posilovna. Na sklonku roku 1998 se oslavuje 100 leté výročí založení Sokola. Na významné výročí jsou pozváni všichni žijící členové. Setkání dokumentuje společná fotografie účastníků na hřišti. V tu dobu je zvolen nový předseda Sportovního klubu, Vladimír Michel. Náčelníky pro muže se stávají Pavel Hoffman, pro ženy Ludmila Kuchařová a Eva Vojtíšková. Děti pak vede paní Gregorovičová. Nutno dodat, že tělocvičnu na základě nájemního vztahu využívá Základní škola na hodiny tělocviku. O zimní radovánky na ledě má zásluhu hlavně Pavel Květoň se synem Michalem a Zdeněk Filip.
DĚLNICKÁ TĚLOCVIČNÁ JEDNOTA (DTJ)
 |
TENISOVÉ A FOTBALOVÉ HŘIŠTĚ
V roce 1901 byl v Náchodě založen Sportovní klub (SK). Předsedou se stal Bedřich Kašpar, majitel strojírny v Bělovsi. Po založení jednotlivých tělocvičných odborů, tedy i fotbalového, bylo zřízeno hřiště za slévárnou. Dobové fotografie dokládají, že se zde odbývala i sokolská cvičení. Pozemek dal k dispozici sám B. Kašpar. V roce 1904 vzniklo také první tenisové hřiště. Když nevyšly plány SK na zřízení stadionu v Náchodě, byly v roce 1922 od běloveské obce pronajaty pozemky na 15 let. Byly na nich projektovány čtyři tenisové dvorce, SK Náchod zřídil fotbalové hřiště, tribunu, byt pro správce a sprchy pro hráče. Četní členové klubu pro tyto účely složili vklady u Městské spořitelny v Náchodě. Vlastní práce prováděl nastávající správce Josef Dobeš, dále Josef Hlavatý a dalších sedm členů klubu. V roce 1926 bylo hřiště slavnostně otevřeno. Tehdy to bylo velké a jedinečné dílo v dalekém okolí. Sportovní klub díky darům mecenášů z řad továrníků a podnikatelů pozemky získal do svého vlastnictví. Tenisové hřiště bylo spíše v rukou bohatých občanů víceméně židovského původu.
 |
V pozadí tribuna fotbalového hřiště |
V roce 1929 znamenal pro SK velký úspěch vstupem do II. profesionální ligy. Hned na to vstoupily modrobílé barvy SK Náchod do I. ligy. V Bělovsi začaly hrát esa ligy, jako AC Sparta, AFK Bohemians, SK Viktorie Žižkov a další. Davy diváků mířily ze zastávky od vlaku i směrem od Náchoda v neděli na hřiště. A těch aut! Sborové výkřiky "Góól a Ááách", to když se zrovna některý z hráčů netrefil do branky, se nesly větrem až k celnici. V roce 1936 na utkání SK Náchod : AC Sparta přišlo rekordních 12 000 diváků. Stadion byl doslova přecpán, ploty ověšené hrozny diváků stojících na kolech, kteří se dívali zvenčí, uličky kolem stadionu byly zataraseny automobily všech značek a dál po cestě až k železničním závorám. V souvislosti s výročím přepadení SSSR byl dne 22.6. na běloveském hřišti uspořádán další "mezinárodní" přátelský zápas - Rusové versus SK Náchod. Vše se pak rozcházelo a rozjíždělo po zápase několik hodin. Dopravu řídili strážníci a běda tomu, kdo zaparkoval na cestě k Náchodu. Ten směr byl vyhrazen výhradně pro pěší diváky a kdo chtěl jít náhodou opačným směrem od Náchoda, prostě neměl šanci projít ani parkem. Dnes je to řidičům a dopravákům asi jedno, jestli se dá i při obyčejném zápase projet.
Důsledky hospodářské krize se projevily i ve snížené návštěvnosti na kopanou. SK vystavoval průkazky na slevu pro nezaměstnané. Pro tyto diváky a pro stálé předplatitele byl dokonce v rohu od lázní zřízen zvláštní vchod. Zájem o ligu stejně poklesl. Někdy přišlo na hlavní zápas jen 600 diváků. Dne 28.9.1938, kdy byl očekáván útok německých vojsk, vojáci uvolňovali výhled pro střelbu z krytů a řopíků. Mnoho plotů vzalo za své, včetně dřevěného plotu kolem hřiště. Výstavba hřiště na Hamrech po Výstavě 1938 v Náchodě opět nedopadla.
Mezi tím v roce 1932 lyžařský oddíl SK Náchod postavil lyžařský můstek na stráni Brabáku nad Vískou. Byl dřevěný a po bohatém využití musel být pro sešlost v roce 1942 stržen. Není dostatek dokladů o jeho využití, ale podle pamětníků už tehdy bylo v zimě na Brabáku velmi živo. V roce 1933 bylo za starou celnicí směrem na Hronov na louce továrníka Madlera otevřeno druhé fotbalové hřiště Sportovního klubu. Měl název SK Katzau Babí - Malé Poříčí. U hřiště byly vybudovány malé šatny, kuželník a také taneční parket. Bývaly tam také poutě, taneční večery i jiné společenské akce. Zápasy tam měly jen B družstva a dorostenci. Hřiště je dosud slušně upravené, ochozy kolem hřiště zvednuté a celé oplocené.
Na začátku války, kdy byla zastavena činnost Sokola, se jeho členové soustředili do nově založeného SK Lázně Běloves. Jedno z prvních utkání se Slávií Hradec Králové se odehrálo na běloveském hřišti. Slavnostní výkop tehdy provedl MUDr. Vladimír Honl. Přes válku byla postupně zakázána činnost většiny spolků, takže zůstal k zábavě obyvatelstva leda tak biograf a několik přátelských fotbalových utkání s blízkými kluby. Pohyb občanů po republice byl také omezen. Krátkou dobu bylo také pod Montací za řekou v místech nynějšího kempu zřízeno cvičné fotbalové hřiště.
Těsně po válce již 15. května 1945 přišla okamžitě ke slovu kopaná. Zahájilo ji přátelské utkání SK Náchod - SK Kudrnáč. Dne 22.6.při příležitosti vzpomínky na přepadení SSSR byl na běloveském hřišti uspořádán mezinárodní přátelský zápas, Rusové versus SK Náchod. Hned v dalším roce uspořádal SK Lázně Běloves 23.7. 1946 velký sportovní karneval a k tomu koncert Kolínské hudby v lázních. Téhož roku v prosinci je na valné hromadě zvolen za předsedu Antonín Hurdálek (obchodník). Je známa také smlouva z roku 1947 mezi SK Náchod a SK Lázně Běloves o zapůjčení hřiště na přátelské zápasy. U této příležitosti byl předán peněžitý dar na úpravu hřiště. Po změně politických poměrů byl běloveský klub zapojen do "sjednocené tělovýchovy" a vlastně se rozpadl.
V roce 1949 byla obnovena sláva někdejšího sportoviště DTJ v Hájíčku. Na Hofmanově louce bylo vytyčeno cvičné fotbalové hřiště pod správou SK Náchod a vedle starého dubu bylo vybudováno volejbalové hřiště, doskočiště a provazová šplhadla. To vše už v režii ČSM.
O tenisovém hřišti se zachovalo ještě méně dokladů. V klubovně na tribuně pouze visí nástěnka s fotografiemi známých tenistů, jako byl například MUDr. Honl, pan Jehlička, MUDr. Vltavský, Jiří Stejskal, dále pánové JUC. Prokop, Polák, Bedřich Šebestl a další. Ze známých osobností zde hrál také herec Vlasta Burian. Tenis v minulosti hrávali především zámožnější lidé. Teprve v pozdější době se tento sport rozšířil masověji. V 60. letech zde byly vybudovány dvě cvičební zdi a pátý kurt. Společně s fotbalisty bylo vybudováno vzhledné betonové oplocení a za plotem vysazeny jehličnany. Prvním správcem na tenisovém hřišti byl již jmenovaný Josef Dobeš. Po něm pokračovali postupně Josef Brich, Josef Kábrt, Zdeněk Winter, krátkou chvíli po něm Zdeněk Matoulek, Mirek Pražák, Stanislav Habr a Vladislav Linhart. Nyní se o provoz starají společně Jiří Zelený a Zdeněk Linhart.
 |
Pod tribunou měl byt a místnost na občerstvení správce Dobeš. Je zaznamenána oslava l. máje na hřišti v roce 1947. Pro tyto účely zde byla vybudována podobná lanová dráha jako v lázních o Jakubské pouti. K tomu stánky s občerstvením a další atrakce. Typickou postavičkou na zápasech byl pan Hrodek. Měl turecký fez na hlavě a na kšandě velký koš s preclíky a jinými dobrotami. Později jej zastoupil pan Stránský.
Samozřejmě, že zápasy se neobešly bez různých hádek mezi fanoušky přímo v hledišti, ale i cestou ze zápasu. Také sudí to neměli vždycky jednoduché. Dost často na něj čekaly hloučky fandů s tím, že jim ručně vysvětlí, jak se má pískat. Obvykle sudí ujel zezadu přistaveným taxíkem. Aby však hřiště nebylo pro nesportovní chování na několik neděl uzavřeno, jeli fandové za sudím třebas vlakem až do Starkoče a tam mu to "vysvětlili" dodatečně. V 50. letech také na hřišti byla instalována rozhlasová kabina a před zápasy byla pouštěna reprodukovaná hudba a komentáře o zúčastněných mužstvech.
Od roku 1949 na základě fúze vznikla ZSJ Rubena Náchod. Klub dosahoval dalších vítězství nad ÚDA, Čechií Karlín i stálým rivalem Úpicí. Zápasy byly opět hojně navštěvované. Ať už Jiskra ZZN Náchod nebo po další reorganizaci Jiskra Tepna Náchod, nikdy už takových úspěchů jako před válkou nedosáhly.
V roce 1950 byl na starém místě vybudován nový dřevěný lyžařský můstek. Opět byl z bezpečnostních důvodů zrušen pro sešlost v roce 1967. O lyžařském vleku byla zmínka v kapitole o TJ Sokol. V roce 1975 bylo za podpory Mě NV v Náchodě na levé straně ulice Kpt. Jaroše zřízeno Dětské dopravní hřiště. V roce 1978 ještě TJ Náchod zřídila cvičné fotbalové hřiště v ulici Na Rovince. Povodeň v roce 1979 zaplavila vodou celé tenisové i fotbalové hřiště. Jako poslední sportovní zařízení vybudoval v roce 1982 občanský výbor č. 21 na sídlišti Karlův kopec čtyři malá dětská hřiště.
