CEMENTÁRNA

          První výrobu cementových výrobků měl Josef Hlavatý dle (3) v dřevěné boudě v prostoru nedávného OSP. Od roku 1909 byla ještě tehdy ruční výroba přemístěna do dřevěné boudy na druhou stranu cesty blíže k řece. Později, v roce 1923 byla na čas činnost převedena přímo k hospodě U dvou lip. Nakonec koupil pan Hlavatý část pozemku od dráhy v linii od největšího podjezdu železniční trati směrem k dnešní pekárně. Těsně u podjezdu sousedil s obchodem uhlím a dřívím Ferdinanda Škopa. V nově postavené, z části už zděné cementárně pracovalo až 8 dělníků. Vyráběly se zde betonové roury, skruže na studny, terasové dlaždice, ploty a kůly i další výrobky pro stavby.

          V roce 1937 byla zadána cementárně vojenskou správou výroba protitankových překážek, tzv. ježků. Protože byla výroba náročná, potřebovala velký prostor, byly pronajaty objekty původní pily (dnes pekárny). Při výrobě bylo zaměstnáno až 50 lidí a práce jezdil kontrolovat sám generál Hruška.
          V roce 1949, kdy byla provozovna zestátněna, převzalo objekt Celostátní družstvo cementářů. Po roce 1953 z něho vzniklo samostatné družstvo - Stavba Jaroměř. Původně Škopovy pozemky byly přičleněny k provozovně. V běloveské provozovně však cementářská výroba kolem roku 1954 skončila. Budovy převzaly Vodovody a kanalizace Náchod a zřídily zde sklady. Od roku 2002 koupila objekt firma TOGAZ. Nabízí instalační práce plynových zařízení.

PREFA

          Souběžně s ulicí 1. Máje u slévárny byla v roce 1957 dle (3) zřízena provozovna n.p. PREFA Pardubice. Vyráběly se zde betonové dlaždice 50 x 50 cm. Provoz byl však v roce 1975 zrušen a na jejím místě byly postaveny nové budovy pro potřeby OSP. Nyní je v přízemí, směrem do dvora od r. 1992 v čp. 637 Autoopravna majitele Petra Švorce. Provádí se zde hlavně opravy nákladních automobilů. První patro budovy bylo přestavěno na holobyty pro nemajetné občany ve správě Mě Ú v Náchodě. Sídlí zde ještě malá firma OLVAN, zabývající se prodejem ochranných pomůcek. Ve staré dřevěné budově je umístěn sklad sádrokartonů.

PÍSKOVNY

          V řece Metuji dle (3) těžil písek v úseku od brodu až k obci Babí v létech 1925 - 38 Alois Šroll. Těžba se prováděla ručně na dřevěné prámy pomocí kovových šoufků na tyči, do kterých se ze dna písek vytahoval na loď. Těžbu pronajímal obecní úřad v Bělovsi, kterému se platily příslušné dávky, tzv. "pařezný". V pamětní knize je záznam z roku 1936, kdy se povoluje panu Šrollovi těžba písku v Metuji a rybolov na dalších 6 let s podmínkou řádného rybaření a zákazu lovu ryb do sítí.

Zavážený písník Hejzlarák V pozadí výstavba na Koletově

          Jak už bylo řečeno, řeka Metuje v širokém údolí po staletí nánosy písku. Toho využil Emil Sedláček, který začal v roce 1926 těžit písek na pozemku rolníka Hejzlara (dnešní prostor dopravního hřiště). Později se s majitelem nedohodl a zatím ruční těžbu převzal Alois Šroll. Od roku 1926 byl také krátkou dobu tzv. tichým společníkem těžební firmy Josef Čmelík. Tehdy postavil zaměstanec strojírny J. Porkerta motorový bagr, takže se od roku 1930 těžilo na písnících již strojově. Vrchní vrstvy zeminy v tom úseku byly velmi tvrdé a musely se dokonce někdy i odstřelovat. Těžba zde skončila v roce 1938 a písník se začal opět zavážet domovním odpadem. To už se začal těžit písek na druhé straně cesty před železničním přejezdem, na tzv. Drahách. Zde se bagrovalo až do hloubky 7 m, písek se přeséval a hrubé kameny se sypaly zpět. Těžba zde byla ukončena v roce 1947. Potom byl písník léta využíván jako černé koupaliště, než byl opět zavezen. Utopil se zde mladý Hoffman, bratr řezníka na křižovatce. V létech 1938 - 39 těžil písek Emil Sedláček u Malých lázní na pozemku MUDr. Honla.
          V roce 1939 pan Šroll také začal těžit písek na pravé straně březové aleje za Malými lázněmi. Po vytěžení podniky začaly též písník zavážet, ale zůstaly tam dosud dva malé rybníčky. Na zavezeném místě měl pan Šroll kovovou boudu na nářadí a materiál. Později tam Dřevona n.p. skladovala řezivo. V Zákoutí, směrem k obci Babí na pozemcích rolníka Karla a Falty (dnešní pila a celní deklarant), se začal těžit písek v roce 1948. V roce 1952 byla na pískovnu uvalena národní správa a o něco později znárodněna. Provoz převzaly Technické služby města Hronova a ukončily zde těžbu v roce 1963. Písník byl opět zasypán a rekultivován. Po válce bylo povoleno Františku Jirmanovi vybírání písku na Metuji za 15 Kč/m3. Několik let spolupracoval s panem Mastíkem z Náchoda. Nad splavem vybírali písek na pramice a přivezli sem dokonce motorový bagr. To však také zestátněním skončilo. Později, ve snaze získat větší objem vody pro zásobování teplárny, se v roce 1976 provádělo čištění řeky od usazenin pomocí pojízdného bagru s dlouhým ramenem, který jezdil po panely zpevněném břehu. Za rok však bylo koryto řeky opět zanešené. Co komisí na to muselo přijít! Věci dávno objevené a vyzkoušené prostě nové orgány neberou v úvahu ani nyní.

DOLY

          Asi v roce 1879 dle (3) Josef Jirásek, rolník v Bělovsi čp. 1, otevřel se svým čeledínem v prostoru pohádkově tradované "Dračí díry" lom, kde očekával, že bude měděná ruda. Podle pověsti totiž mělo dojít k pokusům s těžbou rudy na běloveském území již v 16. století. Začal tedy dolovat, ale brzy zjistil, že sám nic nezmůže. Pozval tedy "baraby" (staré pojmenování horníků) ze Svatoňovic, kteří zde vyhloubili šachtu do délky asi 8 m. Kvalita rudy ale nebyla valná. Obsah měděné rudy přešetřovala komise Státního báňského úřadu v Kutné Hoře. Po rozboru vzorků bylo shledáno, že by kutání nebylo výnosné a náklady by převyšovaly výnos. Další práce byly proto zastaveny. Dnes je otvor do šachty téměř zasypán.

JIRÁSKŮV LOM

          Potomek jmenovaného rolníka, též Josef Jirásek také brzy poznal, že z kopcovitých polí mnoho nevytěží. Proto se snažil zajistit další příjem z odbytu kamene na upravované cesty a stavby. Z těchto důvodů otevřel v roce 1928 lom na těžbu křemitého porfyru na svahu pod osadou Polsko u Dobrošova. Vylámaný kámen byl odvážen hornickými vozíky systémem lanovky z prudkého svahu k násypkám. Zde se nakládal na pevné vozy a jeho čtyři páry koní svážely po celé dny kameny do údolí. Těžba však byla nákladná a byla ukončena v roce 1935. Dnes je lom zarostlý náletovými dřevinami a obklopen lesem.

KAČERŮV LOM

          Ve stráni nad Velkými lázněmi směrem ke Smrčině zřídil v roce 1924 Antonín Kačer, rolník v Bělovsi čp. 24, lom na kámen. Při postupném rozšiřování těžby a potřebě technického zařízení pronajal lom v roce 1934 okresu, který používal kámen hlavně na stavbu a opravy cest v okrese Náchod. Po roce 1938 převzal okres lom úplně do svého vlastnictví. Do roku 1951 patřil objekt Okresní silniční službě v Náchodě, později Krajské silniční službě v Hradci Králové a od roku 1954 byl ve správě Technických služeb města Náchoda.
          Lom měl slušné technické vybavení, několikastupňovou třídičku štěrku, vozíčkový rozvoz od těžebních stěn k třídičkám a byly zřízeny plochy pro uskladnění hlušiny. Těžilo se v několika úrovních a postupně se lom rozšiřoval na Hejzlarův pozemek. Po roce 1955 byly postaveny nové šatny, sprchy a jídelna. Teď je z celé budovy díky nenechavcům a vandalům jen zřícenina. V okolí lomu byly umístěny výstražné tabulky, aby při odstřelech kameny neporanily kolemjdoucí. Odstřel byl prováděn i několikrát denně a začátek i konec střelby byl oznamován sirénou. Odstřely byl zřejmě narušen i pramen Idy, což se projevilo slabším průtokem. Navíc kvalita kamene v rozšířené části lomu klesala a těžba byla v 80. letech v tichosti ukončena. Je paradoxní, že už v roce 1933 zakázal Báňský revírní úřad hornické práce z důvodů zabezpečení pramenů minerální vody Ida (viz 18). Ani dlouho po tom nebylo nařízení respektováno. Navíc majitelé nejbližších domů zaregistrovali od tlakových vln z odstřelů popraskané zdivo. V 90. letech byla drtírna štěrku rozebrána na stavební materiál. V nejspodnější těžební úrovni vzniklo idylické jezírko.

Tak vypadal původní Kačerův lom