Po celém území Bělovse jsou ve spodních vrstvách údolí shromážděny vody s rozpuštěnými minerálními látkami a kysličníkem uhličitým. Bublání plynu lze pozorovat na řece pod splavem. Při každoročním vypouštění vod Metuje nad splavem lze vidět při změně tlaku na dno i na několika místech najednou gejzíry kysličníku uhličitého a bahna.
Není proto divu, že v roce 1873 byl vlevo od cesty na Horní konec objeven další pramen "František". Augustin Sauer tam postavil tzv. Malé lázně (mylně nazývané Staré lázně), tehdy zatím jen jednopatrovou vilu "Komenský" čp. 129, vedle přiléhající společenský sál a v zadní části několik kabin pro koupele. Později byla přistavěna budova hostince čp. 44 a zděný prameník blíže k řece. Vše v německém hrázděném slohu, podle vzoru západočeských lázní. Zmíněný sál měl jeviště pro divadelní představení a nad hledištěm byl jako galerie dřevěný ochoz.
Také zde se vystřídala řada majitelů, jako Vilém Šípek, Alexander Tomanovský, František Svoboda a na základě exekuční dražby budovy získal František Markus. Po něm v roce 1902 Josefa Černá, která dostala povolení k plnění lahví minerální vodou a jejich prodeji. Opakované záplavy při povodních provoz lázní značně omezovaly. Všechno zařízení chátralo. Krátce na to se další majitel Josef Mrzílek dostal do finančních potíží a v roce 1907 v další dražbě získal Malé lázně MUDr. Ivan Honl, pro kterého znamenal tento provoz konkurenční podnik. Nějakou dobu lázně fungovaly společně. Manželka majitele, Helena Honlová vedla od roku 1908 místní hostinec. Současně od roku 1912 Oldřich Král, otec
budoucího textiláka, původně správce Velkých lázní byl ustanoven správcem Malých lázní. Ten zde také v době přerušení lázeňské činnosti po nějakou dobu instaloval textilní stavy, na nichž vyráběl smyčkové zboží a jemné ženské prádlo. V roce 1929 byl v Malých lázních požár, který zřejmě značně poškodil divadelní sál a tak též díky podmáčení vlivem častých povodní musel být stržen. Požár také urychlil zamýšlený záměr a nově nastupující syn majitele, MUDr. Vladimír Honl v roce 1931 lázeňský provoz definitivně zastavil. Jen hostinec a ubytovací prostory ve vile byly využívány pro hosty z Velkých lázní.
Vila a divadelní sál v Malých lázních
Na louce mezi restaurací a vilou začal pan Sedláček těžit písek. Vznikl tam malý rybník. Je paradoxem, že se právě zde utopil v roce 1938 správce Velkých lázní pan Hedvičák z Velkého Poříčí. Šetřením byla potvrzena sebevražda. Ten kout byl vůbec zatížen na nepřirozená úmrtí. V Malých lázních se konávaly v létě téměř každou neděli koncerty, divadla a zábavy. Při jedné takové zábavě zemřel účastník vyprovokované rvačky u přilehlé restaurace. Na druhé straně směrem k řece bylo slepé rameno neregulované Metuje. Zde se utopila v 50. letech paní Pultrová.
V prostoru kolem Malých lázní se konala řada společenských a kulturních akcí. I po zboření sálu zde bylo u zdi vily provizorní jeviště, kde se hrála divadelní představení. Je zaznamenána také řada rozlučovacích večírků hostů v tzv. "Předpeklí", v hospodském sále s tlumeným osvětlením a bohatou výzdobou. S minulostí těchto lázní souvisí i masová oslava 1. máje v roce 1893, kde se zde sešlo přes 2 000 dělníků. Mluvil zde Josef Haller z Prahy. Za lázněmi, směrem k železniční trati se říkalo "v Hájíčku". Za ním bylo od roku 1928 oplocené
hřiště Dělnické tělocvičné jednoty (DTJ). V tradici pokračoval po válce Svaz československé mládeže, který zde vybudoval volejbalové hřiště, doskočiště a na louce směrem k celnici bylo zřízeno cvičné fotbalové hřiště.. To vše je už je také minulost. Zůstaly tu jen dva vzrostlé duby, několik smrků a bříz, němí účastníci dávných událostí. Ty však také byly začátkem roku 2002 pokáceny, aby uvolnily místo pro stavbu supermarketu Kaufland.
Malé lázně jako celek již po roce 1950 nebyly v provozu. V 60. letech zde na lukách byly organizovány ukázkové soutěže hasičských sborů i koňské akce - parkury. Tam bylo vždy lidí jako o pouti a to si v hospodě přišli na své. Hospodu v posledních letech nikdo moc neudržoval a tak musela být pro sešlost společně s vedlejší zděnou budovou prameníku "František" zbourána. Bohužel i pramen byl zasypán. Než se tak v roce 1965 stalo, sál byl propůjčen místnímu JZD, kde měli provozní kanceláře. Naposled pak sál používali hasiči jako klubovnu.
Poslední, doslova "poutní cestu" sem k březové aleji, mimochodem zřízené běloveským Okrašlovacím spolkem, vykonala řada místních občanů a náchodského okolí. Zastavil se zde v červenci roku 1964 na své pouti americký "kovbojský vůz", tažený koňmi, jejichž majitelé konali cestu z Ameriky až do Moskvy. Zdrželo je vyjednávání víz při přechodu hranic. Jen tak mimochodem prodávali z vozu nějaké tiskoviny, ale hlavně džíny, které v té době byly u nás vzácností. Doprovázel je pravý americký bourák, takže se bylo na co koukat. V listopadu téhož roku se vraceli stejnou cestou zpět.
Ve vile byli později ubytováni nájemníci a zaměstnanci lázní. Zde také bydlela rodina Teichmanových, která vlastnila jako jedna z prvních český televizor. Ve vile byl jeden nájemník a v 1. patře měli propůjčenu klubovnu Junáci. Od roku 2003 jsou zde v nájmu Rómové. Že alespoň jiskřička dávných tradic zde zůstala, konají se na blízké louce směrem k hraničnímu přechodu v létě každoročně prodejní a předváděcí akce chovných koní. To je tak jediná atrakce, která Bělovsi vůbec zůstala. A aby byl výčet úplný, lze připomenout, že stála na cestě podél trati kolem roku 1967 tehdy nevídaná velká kolona amerických ohromných karavanů, v nichž si důchodci vyjeli na cestu kolem světa. Protože měli problémy s přejezdem hranic, byli opět přes týden středem pozornosti občanů.
Lázeňské restaurace jsou popsány v další kapitole.
