DOBROVOLNÍ  HASIČI

          Oheň měl a má v celém průběhu dějin pro člověka nesmírný význam, ale také nebezpečí. V dávnověku člověk ohni obětoval dary, modlil se. Když ale poznal, že "Boží pomoc" nepomáhá, začal zkoušet vlastní způsoby ochrany. Postaví - li se člověk ohni, stejně málokdy zvítězí. Aby se zabránilo zhoubným požárům v minulosti celodřevěných měst a vesnic, vydávala panství a později i obce první stručné směrnice. Tak například bylo stanoveno dle (14), kdo musí obsluhovat háky na strhávání střech, kdo musí zapřahat koně na odvoz stříkačky k požáru, že se obyvatelé musí dostavit k ohni se dvěma vědry, u každého domu že musí být sud s vodou a podobně. Další zajímavou povinností bylo vysazovat stromy mezi domy, které by zabránily šíření ohně.
          V Náchodě v roce 1869 Tělocvičná jednota Sokol vytvořila hasičský odbor. Práce v něm však byla těžkopádná. Proto se sešli v roce 1883 ve Velkých lázních na schůzi zájemci z řad místních občanů a založili Dobrovolný svaz hasičů v Bělovsi. O Janu Kylarovi, jako jednom ze zakládajících členů uvedeného sboru je zmínka v listinách rodinné kroniky. Získali ruční stříkačku a v roce 1884 už měli také vlastní cvičírnu na místě dnešní staré školy. Prvním velitelem byl zvolen Josef Bavor. Sbor měl tehdy 25 členů. V roce 1892 si postavili zděnou hasičskou zbrojnici u starého dřevěného mostu (vedle domu čp. 56). Od roku 1885 byli přijati za členy hasičské "Župy Metuj". Členové byli v systému župních škol připravováni na odborné činnosti, ale také k povznesení národní hrdosti a vlastenecké práce. Byly organizovány sjezdy, okrsková cvičení i na ně navazující zábavy, divadla a plesy. V případě úrazu nebo úmrtí při hasební činnosti byla členům poskytována podpora.
          Pro vlasteneckou činnost byla hasičská sdružení perzekvována a rozpouštěna za habsburské monarchie, ale i za protektorátu, nehledě k postojům úřadů k dobrovolným hasičům po 90. letech. Činné členstvo, které bylo cvičeno pro záchranu majetku, mělo právo nosit stejnokroj. Větší skupinu však tvořilo členstvo přispívající. Příspěvky tehdy byly od 20 do 100 Kč dle možnosti. Finanční úroveň sborů vylepšovaly i výtěžky z divadel a plesů. V roce 1933 byl při příležitosti 50. výročí sboru dáván přiléhavý divadelní kus "Žháři". Pozvánky na plesy současně s prodejem vstupenek nabízeli hasiči každoročně po domech. Tak zaplatili vstupenky i občané, kteří už z různých důvodů na ples nešli. Státem i obcemi byly totiž hasičské sbory ponechány bez dostatečné finanční podpory.
          Ze sbírek, příspěvků obce, peněžních ústavů a Požární pojišťovny, jakož i z výtěžků hasičských zábav a úspor byla v roce 1928 zakoupena dvoukolová motorová stříkačka za 55 960 Kč od firmy Ing. Ztratílek ve Vysokém Mýtě. První křest měla při požáru v Malých lázních. Podle zápisu v Pamětní knize (18) bylo při příležitosti 60. let založení sboru v lednu roku 1944 sečteno celkem 124 výjezdů k ohni, z toho 1x autem ve Slaném a v přímo v Bělovsi 23x. Za okupace byl běloveský sbor se 160 členy uváděn jako největší v okolí. Také to byl jediný spolek, který nebyl ve válce rozpuštěn, ovšem potíže s Němci byly časté.

Hasičský sbor v Bělovsi

          Při útěku německých vojsk už těsně před koncem války vojáci v kolonách od Hronova i Kladska odhazovali výstroj, později i zbraně. Málokdo už dnes ví, že úkolem hasičů bylo mimo jiné provádět v uniformě zajištění zbraní a odvážet je do náchodského pivovaru na štáb čs. armády. Zvláště němečtí důstojníci odmítali odevzdávat zbraně jen nějakým civilistům.
          Po osvobození řešili hasiči řadu vnitřních organizačních otázek. Na přípravě voleb do Okresní hasičské jednoty a přímo ve funkcích se nejvíce zasloužili členové Josef Coufal a Jaromír Klimeš. Také Josef Prokop, Josef Škoda a Josef Stránský. Velkou pomoc prokázali členové hasičského sboru zejména v roce 1947. Na jaře došlo k nečekaným povodním, které způsobily rozsáhlé hmotné škody na polnostech a nemovitostech. Následující katastrofální sucho zapřičinilo velkou neúrodu a docházelo k velkému množství požárů. Ty ohrozily i to málo, co se na polích urodilo. V té době proto byly zřizovány organizované protipožární hlídky z řad mladých proškolených občanů.
          Z obecních prostředků byly v roce 1949 pořízeny nové hadice za 15 000 Kčs a nové dodávkové auto pro mužstvo za 130 000 Kčs. Činnost hasičstva se přesunuje do oblasti preventivní ochrany. Členové začali být nazýváni požárníky a pojem "hasič" začalo být hanlivým pojmenováním. To vše se promítlo od roku 1953 do názvu "Československý svaz požární ochrany." K celé problematice byla vydána řada zákonů, které kladly stále větší důraz i na plnění povinností ze strany občanů ve smyslu dodržování zásad bezpečného provozu komínů, elektrických a plynových spotřebičů včetně skladování hořlavých látek. Konají se preventivní prohlídky domů a zvyšuje se i regresní postih za přestupky. Na zakoupení výzbroje a výstroje opět přispěly výtěžky z již zmíněných Jakubských poutí a po roce 1950 se na tom podílel i Divadelní soubor při místní jednotě ČSPO v Bělovsi. V létech 1954 - 56 například nastudoval a sehrál i několikrát v místě i okolí hry "Podskalák, Třetí přání, Hadrián z Římsů", pro děti pak "Pasáček vepřů, Princezna Sedmikráska" a další. O bohatou činnost se v té době zasloužili nejvíce manželé Semerákovi.
          Stojí za to podotknout, že už od roku 1953 měla dvě žákovská požární družstva v soutěžích dobré výsledky. Nácvik se prováděl na prostranství za zbrojnicí u druhého betonového mostu. Základní organizace ČSPO v Bělovsi byla také dávána za vzor při organizování letních táborů "Mladých požárníků", jako nejefektivnější formy výchovy (v roce 1970 a další léta). Za dlouholetou práci v běloveském hasičském sboru byl vyznamenán medailí "Za mimořádné zásluhy" člen sboru Jiří Bek a Josef Stránský. Sluší se připomenout i konání požárních soutěží střídavě po několik let na louce za Malými lázněmi 50. - 60. létech. Naši zde měli vždy dobré výsledky. A té slávy kolem. To se shromáždilo tolik lidí "na čumandu", jako o pouti. Co by taky ne, pivo teklo proudem, pro děti zde byly připraveny různé hry a večer vrcholil všeobecnou taneční zábavou. No a nějaké to pivo a párky, co zůstaly z prodeje ve vlastní režii si členové hned v pondělí při hodnocení akce svorně rozdělili.
          Původní hasičská zbrojnice pro stáří i malé prostory již dávno nevyhovovala. Už po válce se uvažovalo na obecním zastupitelstvu o stavbě nového objektu. Vzhledem k nejistým politickým poměrům a pro nedostatek finančních prostředků byla stavba čp. 322 v blízkosti křižovatky u mlýna provedena až v roce 1968. Jsou zde dvě prostorné garáže, klubovna a manipulační prostor před objektem. V období 1990 - 99 část prostor pronajímal sbor pro potřeby autoškoly pana Šrolla.
          Za velitele požárního sboru v Bělovsi byli během času postupně zvoleni Josef Bavor, Josef Prokop, Jaromír Klimeš, Jiří Bek, Ladislav Meisner a Pavel Punar. Nejstarší zaznamenaný požár byl ve Velkých lázních v roce 1834. Tehdy budovy byly dřevěné a takový požár se těžko hasil. U dalších větších požárů již pomáhali hasit členové nově ustanoveného sboru. V roce 1891 hořelo u Jiřího Kylara, v roce 1894 u Vincence Toldy, v roce 1900 u Josefa Pozděny, roku 1903 u Jana Samka, v roce 1904 vyhořel taky strážní domek na trati a v témže roce továrna Josefa Reichla. Byly evidovány další velké požáry:

1905 Jan Kylar dům čp. 31 1905 Václav Jirásek statek čp. 20 1911 Josef Kollert čp. 12 1911 Jan Samek statek ( 31.12) čp. 24 1911 Josef Bavor statek ( 31.12 ) čp. 35 U Hejdů chytla část stodoly (31.12 ) čp. 25 1913 Josef Kačer statek ve Smrčině čp. 60 1915 Antonín Bohadlo čp. 4 1920 Alois Falta dům čp.229 1924 Anna Samková chalupa od blesku čp. 56 1927 František Plný dům čp.108 1929 Josef Škoda chalupa čp. 67 1929 Malé lázně divadelní sál

1929 Velké lázně menší požár 1931 Jan Samek slepičárna 1934 sklepy na zámku 1939 strážní domek staré Město od blesku 1941 Zdeněk Hejzlar kolny a chlév čp. 2 1941 Figury sklady benzinu 1942 Gumovka Kudrnáč potěrna 1946 Rudolf Hurdálek stodola č.p. 43 1964 Pekárna n.p. sklad 1969 JZD kravín čp. 2 1988 Josef Karel stodola čp. 45 1988 Pekárna n.p. porucha pece 2000 stráň v Montaci

          Výjezdů k požárům do okolních obcí do Polska bylo také hodně.To však nebyla jediná náplň požárního sboru. Při povodních a vichřicích hasiči nasazovali i své životy a zachraňovali majetek druhých .
          V průběhu uplynulého století byly zaznamenána povodeň v roce 1915.V roce 1920 pak znovu a to sahala rozvodněná voda až k sokolovně. Nedlouho potom roku 1924 rozbouřené vody strhaly kameny nové regulace v ohybu řeky naproti Netrestovým na Horním konci. Nato 4.července 1929 se strhla velmi silná bouře, při níž létaly střechy a následovala povodeň. Co se však dělo v roce 1938, to dokládá zápis z (18). Tak tedy :
          "Jako byl celý rok 1938 v ohledu politickém kritický, tak i počasí možno posuzovati. Po pěkných březnových dnech stromy začaly pučet. V dubnu následovalo velké ochlazení, které se v brzku změnilo v mrazy a sněhové vánice, které vyvrcholily v sněhovou bouři ze soboty na květnou neděli. Napadly spousty sněhu, který zůstal ležet. Vznikly velké škody na jarních sadbách a nakvetlých stromech. Dle časopiseckých zpráv bylo podobné počasí před 70. léty. V květnu se "ledoví muži" sice ohřáli, ale v zápětí následovalo ochlazení. Dne 22.7. tr. se strhla opět velká bouře s průtrží mračen a kroupami. Voda natekla do sklepů, obilí a stromoví bylo zničeno, cesty potrhány. Nato se přihnala 12. srpna větrná smršť, která natropila opět mnoho škod. V té době probíhala na Hamrech v Náchodě Celostátní výstava 1938, kde byly rozbity skleněné stěny stánků a zaplaveny celé expozice. Takové počasí, provázené velkými lijavci se vrátilo 26.8. a trvalo až do 30. srpna. Bylo zničeno obilí, mnoho škod vzniklo na bramborách, ovoci a otavě na lukách. Od Velkého Poříčí až k Bělovsi se rozlilo velké jezero. Je nutno děkovati provedené regulaci, že se ve vnitřní části obce neopakovaly škody z let minulých. I tak byly nad horním betonovým mostem břehy po obou stranách strhány, takže rekonstrukce si vyžádala velkých nákladů."

Povodeň v roce 1979

          Ani rok 1941 nepřinesl nic dobrého. Listopadová vichřice způsobila vývraty stromů, "odešla" lepenková střecha na Kubečkově továrně, zle byl poškozen Kylarův les, jakož i Kačerův domek ve Smrčině. O průtrži mračen v roce 1942 se hovoří na jiném místě. V roce 1946 přišla prudká vichřice od Hronova. Jí padla za oběť celá stráň Montace od Brabáku až k potoku naproti dnešním panelákům. Většina stromů byla zlámána jako sirky napolovic. Tehdy byl vyvrácen i starý dub před domem čp. 43 u Hurdálků. Následovala jarní povodeň v roce 1947 a další velká voda roku 1958 bez vážnějších následků. Další pohromou v roce 1970 byly spousty sněhu, které nikdo nepamatoval. Nějakou dobu byl pokoj. O to s větší silou přišla povodeň 18.6.1979. Řada občanů ji má ještě v živé paměti. Bylo zaplaveno i fotbalové hřiště a tenisové kurty. Po rychlém tání sněhu vznikla 6.1.1982 zimní povodeň, jakou v tomto období též nikdo nepamatoval. O něco slabší účinek měla povodeň po dlouhotrvajících deštích 8.7.1997. Při těchto popisovaných živelných pohromách měli hasiči vždy plné ruce práce. Poslední pohromou zvláště pro ovocnáře byla větrná smršť dne 22.8.2000, doprovázená kroupami, velkými jako slepičí vejce.